Ponecháme-li stranou mlhavý konzervatismus nesocialističnost, dospějeme hlavně k lidoveckému evergreenu - potlačování kriminality tvrdou represí. Jen Bůh však asi ví, kde se v politizujících křesťanech bere představa řádu a zákonnosti, založená na nekřesťanských trestech. Snad jen on ví, proč právě oni jsou tak málo schopni rozlišovat mezi skutečným zločincem a jeho obětí. Proč třeba nejsou schopni pochopit, že legální prostituce sice ohrožuje virtuální mravnost, ale ilegální produkuje jeden z nejstrašnějších zločinů, takzvaný obchod s bílým masem.

Nejzajímavější je ovšem staronový návrh zásady, zvané třikrát a dost. S tou naši lidovci přišli poprvé zhruba před deseti lety a přicházejí s ní pokaždé, když jim klesají volební preference. Letos to ovšem máme v novém, slovenském balení, to jest s důležitým dovětkem, že se tato zásada nemá týkat zlodějíčků a jiných malých ryb, ale jen pachatelů zvláště závažné, zejména násilné trestné činnosti. Pak ovšem nelze hovořit o významném vlivu na kriminalitu jako celek, protože tu z valné části tvoří banální krádeže, podvůdky a výtržnosti, skutečně těžkých případů, o nichž se píše v novinách, je méně. To ostatně platí především o recidivě, proti níž bylo pravidlo třikrát a dost vymyšleno.

Ale i kdyby mělo jít jen o vrahy a podobné obzvláště nebezpečné živly, je namístě otázka, proč třikrát a teprve potom dost. Není přece pravděpodobné, že by si někdo odseděl dva tresty za vraždu a pak ještě stačil vraždit potřetí. Ale i kdyby se to snad stalo, jistě by po třetí vraždě dostal trest doživotí (anebo trest, který se mu fakticky rovná) tak či onak, tedy i bez zvláštního ustanovení. A pokud jde o to, že by si některé trestné činy zasloužily vyšší tresty, to lépe vyřeší dobré novely paragrafů než univerzální třikrát a dost. Na ty novely si však musíme chvíli počkat, ty se nenapíšou přes noc.

Takže jediné, co z toho návrhu zbývá, je představa o nepotřebnosti soudce v některých mimořádných případech, představa o tom, že by obzvláště nebezpečné delikventy mohl vyřadit z lidské společnosti samotný paragraf - což je v rozporu s právem na řádný soud, které nesmí být upřeno nikomu. A toto významné lidské právo snad není nutné nějak vysvětlovat, to přece káže právní vědomí, vycházející z evropské (křesťanské) tradice.

PRÁVO 11. listopadu