Vláda s jeho osobou opravdu nepadne. Ani poražený Cyril Svoboda se z Černínského paláce stěhovat nebude. Přesto se nelze ubránit dojmu, že se základy současné koalice ve víkendové Ostravě přeci jen trochu zatřásly v základech. Kalousek totiž současně s ujištěním o zachování vládní stability neopomněl zopakovat, že bude v lidové straně prosazovat jednoznačně konzervativní hodnoty.

Pokud tedy nový předseda svůj slib myslel vážně, pak tyto pravicové recepty musí proniknout i do Strakovy akademie, konkrétně do podoby dalších fází sotva nastartované reformy veřejných financí. Ostatně sám Kalousek, spolutvůrce prvních reformních kroků, už avizoval například pevné odhodlání seškrtávat výdaje státního rozpočtu. Obnovil i populární téma "třikrát a dost!", které se přitom koaličním partnerům nezdá tak průzračně uskutečnitelné.

Byť je za nejpravicovější - a tedy "nejzlobivější" - stranu ve vládě považována o vlastní existenci bojující Unie svobody, faktickou moc mají lidovci, kterým nelze tak jednoduše pohrozit. Lidovci na rozdíl od unie byli, jsou a budou. Proto se Kalouskovy sny o posílení konzervativní pozice lidovců ve vládě mohou splnit. Kalousek by dosud "pouhým" šéfem sněmovního rozpočtového výboru. Po sjezdu KDU-ČSL však bude "klidná síla" Kalouskova hlasu jistě ještě mnohem významnější.

Proto se zdá, že po Cyrilu Svobodovi je druhým v Ostravě poraženým premiér Vladimír Špidla. Ten dal ostatně před delegáty své preference jasně najevo, když vychválil ministra zahraničí - a hned se objevily spekulace, že tím Svobodovi poskytl medvědí službu. Lidovci prostě chtějí být většími suverény, Špidlovi navzdory.

Chce-li tedy premiér zachovat svůj kabinet, opírající se o chatrnou většinu, bude zřejmě muset obětovat další část z programu ČSSD ve prospěch oněch konzervativních hodnot, což se dozajista části soc. dem. nebude pranic líbit.

Kalousek už před volbami tvrdil, a o víkendu to opakoval, že do vlády nechce. Otázkou však je, jak budou v příštích týdnech a měsících vypadat jednání kabinetu. Šéf lidovců argumentuje, že se už jako poslanec pravidelně účastnil koaličních jednání. To však neznamená, že by se za stolem na Úřadu vlády poté jen nezávazně klábosilo. Kdyby chtěl Kalousek nakonec být přímo "u toho", měl by Špidla těžkou hlavu.

I když vláda zůstane ve své současné podobě, jedno je jasné. Skutečnou politickou tragédii si prožil Svoboda. Těsně se sice prodral alespoň mezi místopředsedy, ocitl se však v obležení kalouskovci - kromě samotného šéfa bude nad ním ve stranické hierarchii i první místopředseda Jan Kasal, což se nepříjemně podepíše i na Svobodově vicepremiérské autoritě.

Oslabený ministr zahraničí sice bude mít vedle sebe i nadále svého spojence Milana Šimonovského, ale nepochybně vzroste význam Libora Ambrozka, Kalouskovy prodloužené ruce ve vládě.

PRÁVO 10. listopadu 2003