Poté, co premiér lidovecký sjezd po prosvobodovském vyjádření opustil, zvolili delegáti Miroslava Kalouska. Obě tyto zprávy jsou pro Špidlu nepříznivé.

Poslední týdny prožil v relativní stabilitě. Zakládala se na podpoře vlivných zahraničních státníků, na neschopnosti domácí opozice zařídit pád vlády, na relativním klidu v koalici i v ČSSD. Sobotní události udeřily právě na stranicko-koaliční pilíře Špidlova postavení. Debakl Součkové potěšil odpůrce reformy v soc. dem. Ministryně zdravotnictví a místopředsedkyně strany totiž - nutno dodat dobrovolně - symbolizuje nejtvrdší dopady reformy. Podpořila ji sice Helena Růžičková, ale z vrcholných soc. dem. jediný Stanislav Gross. Naopak premiér mlčel (a po prohře jí sdělil, že s jejím vítězstvím nikdy nepočítal) a kohorta vysoce postavených spolustraníků působila proti, což vyjádřil šéf ústecké krajské ČSSD Jaroslav Foldyna výrokem v BBC, že být Součkovou, vůbec nekandiduje.

Nespokojenost s podobou reformy, která v soc. dem. stále bublá pod povrchem, dostala nový podnět. Již zaznělo, že bude-li mít strana i v dalších volbách tak mizerné výsledky, půjde o svolání mimořádného sjezdu. Zvláště budou-li volební preference stále tak nízké. Nejblíže jsou volby do Evropského parlamentu v příštím červnu. Kandidátka definitivně vznikne v polovině prosince. Zatím se kolem umístění vedou poziční boje, ale dá se čekat, že se například Foldyna jen tak nesmíří s původním zařazením svých koňů Vladimíra Laštůvky a Richarda Falbra na chvost první desítky.

Oslaben potenciální vzpourou v zádech nebude už Špidla moci - jak to dělal dřív - opřít o partnerství s KDU-ČSL. Na lidoveckém sjezdu zdůraznil, že koalice vznikla ze vzájemné důvěry mezi ním, Svobodou a Petrem Marešem. Jeden článek z tohoto řetězce vypadl a předpokládat, že stejně důvěryhodný je v tuto chvíli pro podezřívavého a opatrného premiéra Kalousek, by asi bylo dost troufalé.

Naopak sebemenší problémy nemá s Kalouskem Gross. Není divu. Zánik tandemu Špidla-Svoboda totiž otevírá prostor pro vznik nového spojenectví. Libor Ambrozek, jehož postoj byl pro Kalouskovo zvolení rozhodující, by se rozhodně nepostavil na stranu bývalého stranického šéfa ani premiéra, ale spolupracoval by spíše s Grossem. Případná změna konfigurace vládních vlivů by však neznamenala, že reforma veřejných financí získá levicovější tvář, jak po tom volají odbory a část ČSSD. Pravý opak by možná byl pravda.

Tlak evropského politického a finančního prostředí na ekonomickou stránku reformy je nepřehlédnutelný. Zahraničí v první řadě zajímá, zda a jak v dalších fázích dokáže český establishment udržet v zemi stabilitu. Špidla je pro cizinu dobrý, dokud dokáže uřídit loď bez ztroskotání. Ale jestliže se posádka vzbouří, vymění kapitána a přijme na palubu spojence z jiných fregat, nemůže bývalý velitel očekávat pomoc spřátelených flotil. Ty se budou ptát, zda nové velení dá záruky, že se mužstvo bude chovat slušně a že se dodrží ujednání o teritoriálních vodách.

Že takové záruky na sebe nenechají čekat, je téměř jisté. Zvláště pokud by případná nová parta na tvrdší podobu reformy vypolstrované možná akcemi typu Kryštof a Fantine získala souhlas prezidenta, což by bylo v souladu s postoji Václava Klause. Dalším esem v rukávu by se mohlo stát zajištění pevnější většiny pro vládu ve Sněmovně. Pragmatičtí Gross a Kalousek by neměli takové problémy jako Špidla a Svoboda vyjednávat s ODS nebo i s komunisty.

Dnes je předčasné spekulovat o všech možných důsledcích minulé soboty pro českou politiku. Něco však připomíná. Každý zná výraz Klausovo Sarajevo. Kdoví, jestli se za čas nebude hovořit o prvním dni uplynulého víkendu jako o začátku Špidlova Peru.

PRÁVO 10. listopadu 2003