Někteří odborníci už předem vyjádřili skepsi k výsledku průzkumu, k Haštalu údajně nevedou žádné historicky ověřitelné materiály. Po hrobě sv. Anežky se pátrá celá staletí. Neexistence Anežčiných ostatků dlouho bránila i její kanonizaci, protože až do 20. století bez nich tento proces nebyl možný.

Ke svatořečení Anežce pomohla až údajná část její čelisti přechovávaná ve španělském klášteře v Escorialu. Část této relikvie získala i svatovítská kapitula. Právě tyto ostatky, pokud jsou pravé, by podle některých mohly pomoci identifikovat případný pražský nález.

Příslušnost k Přemyslovcům by zase mohla potvrdit shoda s genetickým materiálem blízkého příbuzného; zkoumat příslušníky přemyslovského rodu z genetického hlediska odborníci plánují bez ohledu na případný nález Anežčiných ostatků.

Anežka Přemyslovna se narodila pravděpodobně 20. ledna 1211 jako deváté a nejmladší dítě krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Jejím bratrem byl král Václav I. Byla vychovávána přísně nábožensky v klášterech. Jako většina královských dcer však měla sňatkem zajistit dvoru Přemyslovců politické spojenectví.

Za svatou ji označovali už za života

Už ve třech letech byla zasnoubena s Boleslavem Slezským, který ale záhy zemřel. Později se jednalo o jejím možném sňatku s Jindřichem, synem císaře Fridricha II., anglickým králem Jindřichem III. a snad i se samotným císařem Fridrichem II. Nakonec se Anežka obrátila na papeže Řehoře IX., který sňatku zabránil a později jí umožnil stát se řeholnicí. Příkladem jí bylo učení sv. Františka z Assisi, s jehož duchovní sestrou sv. Klárou vedla korespondenci.

Král Václav I. jí věnoval pozemky u Vltavy, kde Anežka ze svého věna začala s výstavbou kláštera Na Františku. Roku 1234 vstoupila do kláštera chudého řádu sv. Kláry - jako první dcera z královské rodiny - a složila věčné sliby. Vedle ženského kláštera založila i jediný český mnišský řád, rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, který do dnešních dob sídlí na Starém Městě u Karlova mostu.

Anežka usilovala o čistotu řehole sv. Františka a soustřeďovala se na pečlivé zachovávání zásady žít v naprosté chudobě. Za její milosrdenství ji už za života lidé označovali za svatou a časem vznikaly legendy o zázracích, na nichž se podílela. Zemřela 2. března 1282 a byla pohřbena v klášteře do hrobky Přemyslovců v kapli Panny Marie.