Článek
Ten dal v prosinci za pravdu chomutovskému řidiči, který si stěžoval, že mu městská policie, úředníci magistrátu a následně Krajského úřadu v Ústí nad Labem vyměřili pokutu 1500 korun za jízdu rychlostí 52 kilometrů v hodině na padesátce. A v čem je rozsudek průlomový? Prostým konstatováním, že přestupek musí být pro společnost alespoň minimálně nebezpečný.
Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
"Vrátka pro normální rozum"
„Určitě to vnímám jako průlom,“ řekl Právu dopravní expert Stanislav Huml. „Právě proto, že se tu otevírají vrátka pro normální rozum.“
Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že s přestupkem se to má podobně jako s trestným činem. „Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu,“ uvádí se ve výroku soudu. A správní delikty se podle něj řídí obdobnými pravidly.
Pokud tedy k překročení rychlosti nedošlo například v blízkosti školy, přechodu pro chodce nebo v městské aglomeraci, ale jako v chomutovském případě na rovném a přehledném úseku těsně před cedulí ohraničující konec obce, o přestupek se nejedná.
Podle rozsudku to navíc měli být právě úředníci, kdo si měl okolnosti případu ověřit, a ne se jen spolehnout na údaj z měřicího přístroje.
„Správní orgán je povinen si v přestupkovém řízení opatřit takové důkazy, které mu umožní rozhodnout, zda (…) byl posuzovaným jednáním porušen nebo alespoň ohrožen zájem společnosti,“ uvádí se ve zdůvodnění.
Praha toleruje 10 kilometrů v hodině
„V Praze by se taková situace nikdy stát nemohla,“ ujistil Právo náměstek ředitele metropolitních strážníků Ludvík Klema.
„Hraniční překročení rychlosti o 2 kilometry v hodině bychom nenaměřili, protože Praha má v současné době nastavené měřiče tak, že po odečtení odchylky jde o překročení nejméně o deset kilometrů v hodině,“ dodal Klema.
Na padesátce tak městská policie a úředníci popotahují řidiče teprve při rychlosti 63 km/h (tři kilometry představují možnou odchylku měřicího přístroje).
„Totéž platí na sedmdesátce nebo jiných předepsaných rychlostech,“ uvedl Klema s tím, že pražští strážníci dodržují stejné limity jako státní policie na území hlavního města.
Tím, že měřené úseky vyznačuje státní policie v místech častých dopravních nehod nebo v husté zástavbě, nemůže podle Klemy v případném správním řízení chybět nikdy ani materiální hledisko věci, tedy ohrožení zájmu společnosti.
Tržil: Zohledňujeme místní podmínky
Ředitel dopravní policie ohledně limitů pro překročení rychlosti tolerovaných policií zdaleka tak otevřený není. Státní policie přitom může měřit namátkově bez toho, aniž by stejně jako obecní policie označila začátek a konec měření dopravní značkou.
„Jestli ode mě chcete slyšet, že policisté nastaví radar na šedesát na místě padesátky, tak to vám neřeknu,“ reagoval na dotazy Práva s tím, že řidiči by takovou informaci neměli vědět.
„Při nastavování hodnot na měřiči musí policista přihlížet k dopravně-bezpečnostní situaci v daném místě,“ dodal. To, co toleruje policie v Praze, nemusí zdaleka platit v malé obci, kde často pokutují projíždějící řidiče za sebemenší překročení rychlosti. O sjednocení praxe však Tržil neuvažuje.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu se nicméně vedení dopravní policie hodlá zabývat. „Nelze ho určitě paušalizovat na všechny přestupky. V obdobném případě na jiném místě mohl soud rozhodnout úplně jinak,“ míní Tržil.
Zda se po vynesení průlomového rozsudku Nejvyššího správního soudu změní něco na práci správních orgánů, které přestupky hodnotí, lze těžko odhadnout. Na dotazy Práva včera nereagoval ani jeden z oslovených ředitelů dopravních odborů několika magistrátů a krajských úřadů.