Nejsevřenější charakteristiku současné politiky ČSSD, která se soustředila téměř výhradně na úpravy veřejných peněz, z nichž vyplývají změny v sociálním postavení týkající se převážně jejích voličů, najdeme ve sněmovní řeči Bohuslava Sobotky na obhajobu současné vlády.

"Je to reakce na stárnutí populace, je to reakce na zostřenou mezinárodní hospodářskou konkurenci, je to reakce na globalizaci, je to prostě reakce na nová rizika, nové podmínky začátku 21. století... (Vláda se) snaží hledat řešení, snaží se hledat řešení pragmaticky, snaží se hledat řešení realisticky a snaží se především respektovat tu realitu, ve které se Česká republika dnes nachází, realitu zostřené mezinárodní hospodářské konkurence, realitu země, která vstupuje do Evropské unie," prohlásil Sobotka.

Všechny vyjmenované faktory takřka se stoprocentní jistotou přivedou vládní ČSSD již začátkem příštího roku do situace, kdy se bude muset rozhodnout, jak naloží s tlakem zostřené mezinárodní konkurence i s postavením nového člena Evropské unie. Sobotka jasně říká jak: pragmaticky.

Může si to dovolit, na rozdíl od Vladimíra Špidly nebyl nikdy považován za oddaného stoupence sociálního státu. Sobotkova linie, byla-li by ponechána volnému vývoji, by českou soc. dem. jistě dovedla k blairovskému ohýbání starých pravidel podle nových potřeb. Předseda ČSSD ale působí dojmem, že ač skrytě s podobným postupem možná už souhlasí, přiznání se vyhýbá jako čert kříži.

Významný je v tomto smyslu jeho postoj k ministryni zdravotnictví Marii Součkové. Právě ona totiž - vedena přesvědčením, že jiné východisko pro záchranu veřejné zdravotní péče neexistuje - začala vystupovat nejpragmatičtěji z celé soc. dem. části vlády, když otevřeně upozornila na nezbytnost zavedení poplatků za lékařskou péči nad rámec zdravotního pojištění. Stala se tak zřetelným terčem pro ty členy strany, kteří pokládají takový postup za cizí ideálům sociáldemokratismu. Špidla ale nejméně zřetelně řekl, že Součkovou z funkce neodvolá. Předtím ovšem několikrát zopakoval, že ani poplatky u lékaře nebudou.

Tak je to s celým zdůvodněním reformy: do kastrolu se vhodí lahodná ujištění, že až tak to bolet nebude, ale také špetka pepře v podobě upozornění, že se lidé budou muset uskrovnit. Zahustí se to jíškou ze slibů, že přitom budou pracující nadále požívat výhod sociálního státu - a bramboračka je hotová. Jestlipak se straničtí analytici zabývají možností, že i to může být jedna z příčin poklesu volebních preferencí ČSSD?

Je samozřejmě zcela na ní, jakou pozici nakonec zaujme a zda - zjednodušeně řečeno - se přikloní v evropské soc. dem. spíše doprava nebo doleva. Lze také přijmout s porozuměním, že pro ČSSD je takové jasné vymezení obzvlášť bolestné. Vždyť Milošem Zemanem byla cíleně uspořádána jako strana širokorozchodná, snažící se oslovit spektrum voličů od středových umírněnců až po zdivočelé sociální demokraty ze Sládkova tábora.

Zeman - rovněž cíleně - se vyhnul jakýmkoli nepopulárním krokům a ty nakonec padly až na Špidlovu premiérskou hlavu. Ale vnitrostranická diskuse na palčivé téma, zda je ještě ČSSD zastáncem lidí žijících ze mzdy, jak byla po celá 90. léta jejími věrnými vnímána, anebo jestli se spolu s respektováním reality (Sobotka) posouvá k nové, tvrdší politice, vůbec neproběhla.

Až za několik měsíců přijde chvíle, v níž Špidla se Sobotkou budou muset mnohem jasněji reagovat na nové podmínky začátku 21. století vytyčením dalších mantinelů reformy, může se stát, že do své bramboračky vhodí tolik chilli, že tohle sousto vyplivne i leckterý ze zbylých příznivců ČSSD - protože na ně nebude předem připraven.