Jenže: přesun všech reklam do soukromých televizí by je finančně posílil a umožnil by rozšíření divácky přitažlivých programů, což by samo o sobě nebylo nic špatného. Sledovanost ČT by ale v nerovné konkurenci upadla, další lidé by odmítali televizi platit, ČT by musela své vysílání dále ochudit. Obnovil by se tlak na privatizaci ČT 2. Nakonec by zbyla otázka: Potřebujeme vůbec televizi veřejné služby? V mnoha zemích světa ji přece ani nemají, například v Latinské Americe, a jak šťastni jsou u televizních seriálů prokládaných reklamami! To si myslí a někdy i nahlas říkají lidé prosazující zájmy reklamního byznysu.

Reklama v televizi veřejné služby je dnes nutností, a to až do doby, kdy zákon zpřísní vysílací podmínky rozhlasových a televizních stanic, včetně programové skladby, a umožní jejich postih a odebrání licence.

Při projednávání mediálních zákonů v kulturním výboru Sněmovny ve středu řekl ministr kultury Pavel Dostál, že chce uzavřít s poslanci, kteří vládní návrhy odmítají, tři kompromisy. Dva jsou v lítém boji o moc, vliv a peníze podružné - odložení účinnosti pokut stanicím, aby to nebohé firmy nezruinovalo, a přechod investitury pěti televizních radních z premiéra na prezidenta s kontrasignací premiéra.

Především se má zákon o rozhlasových a televizních poplatcích projednávat ve výboru až v prosinci, tedy na plénu Sněmovny až v únoru, neboť opozice prý chystá významný kompromisní návrh, který je nutno prostudovat a zvážit. Návrh sice kromě Dostála nikdo nezná, prý má reklamu ČT jen omezit, ne zcela zakázat. Vyloučena má ale být v nejsledovanějším čase, což je praktická její likvidace v ČT.

Ministrovo vystoupení ve výboru obsahovalo i působivou obhajobu ČT a nutnosti zvýšit její příjmy a Pavel Dostál do ní upřímně vložil své srdce. Jeho vystoupení ale obsahovalo několik vad. Ministr jednal den před schůzí výboru jen s poslanci ODS, což KSČM - stěžoval si v kuloárech Miroslav Grebeníček - bere nelibě. Školáckou chybou zahnal tak Dostál komunisty do tvrdé opozice, paradoxně do náruče ODS.

Ministr dal zelenou kompromisům, nejsa k tomu oprávněn - není předkladatel zákona, tím je vláda, a on má hájit její pozici. Pak by nemusel upozorňovat, že jeho postup nemusí být po chuti dvěma koaličním stranám. Vláda nyní o věci nejednala. Ostatně se zdá, že ho ke kompromisům přiměla část poslanců ČSSD, hájící zájmy kapitálových skupin. V 21členném výboru má vládní koalice mírnou většinu. Ale 10 poslanců ODS a KSČM přehlasovalo hravě šest - při části jednání jen pět - přítomných vládněkoaličních, když pět až šest poslanců ČSSD chybělo. Byl to bojkot, zelená pro ODS a KSČM.

Odklad projednávání zákona o televizních poplatcích až na únorovou schůzi Sněmovny, pokud to komora na Dostálův popud odsouhlasí, bude citelným zásahem do více než napjatého rozpočtu ČT. Kvalitu televizních programů to zhorší, a to v těch žánrech, jimiž ČT plní svou zákonnou povinnost vůči veřejnosti, v kulturní a tematické pestrosti programu, v pořadech o menšinách.

"Zamítnutí" zákona o ČT výborem (ve skutečnosti jen návrh Sněmovně, aby ho zamítla) je méně podstatné, i když i to by ČT způsobilo problémy a oddálilo úpravu zajišťující větší nezávislost členů Rady ČT na mocenskostranických vlivech. Francouzština má pro kompromis hned dva výrazy - compromis a compromission. To první slovo znamená slušnou smírnou dohodu, to druhé ústupek přílišný či nepřijatelný, poměřováno vyhlášenými zásadami či mravností. Kompromisy ministra Dostála povzbudily chuť těch poslanců, kteří se ke škodě médií veřejné služby a tím české veřejnosti chystají podpořit úsilí soukromých společností více vyždímat z reklamy. Proto spadají do té druhé kategorie.