Senátoři nemohou jednotlivě podávat návrhy zákonů, to smí pouze celý Senát. Zda je tedy motivací senátorů žárlivost na poslance nebo snaha sblížit pravidla, těžko říct. V každém případě ale odpověď ze Sněmovní ulice do Valdštejnské je jednoznačná: na to zapomeňte, na takovou změnu vám neskočíme.

„Zvýšila by se transparentnost zákonodárného procesu,“ tvrdí senátoři v narážce na fakt, že za návrhy zákonů podepsané jediným poslancem se může skrývat střet zájmů. Anebo ochota jednotlivců vyjít vstříc různým lobbistickým a profesním skupinám.

Jenže i poslanci mají své argumenty, proč podobné úvahy pohřbít už v zárodku. „Pokud by toto pravidlo mělo platit, pak by některé kluby, jako třeba teď zelení, neměly možnost prosazovat svou politiku a podávat návrhy zákonů,“ řekl Právu šéf sněmovního ústavně-právního výboru Marek Benda (ODS).

Podle pravidel totiž poslanecký klub tvoří minimálně tři poslanci. Zelení mají nyní čtyři.
Za pravdu Bendovi dává i místopředseda klubu soc. dem. Jeroným Tejc. „Nelze posuzovat kvalitu návrhů podle toho, zda je předkládá jednotlivec nebo skupina,“ řekl Právu. Poslanci sice připouštějí, že v případech jednotlivců se mohou za návrhy skrývat různé zájmy, ale tudy prý cesta nevede.

Návrhů by ubylo

V každém případě, pokud by změna ústavy prosazovaná Senátem platila, měl by nyní smůlu třeba poslanec Daniel Petruška (ODS), který poslal do Sněmovny změnu zákona o zápisech vlastnických práv k nemovitostem. Ta má zjednodušit obchod s nemovitostmi a usnadnit hypoteční úvěrování. Podle Petrušky, jinak působícího v šesti firmách zabývajících se pronájmem nemovitostí, bytových a nebytových prostor, čímž se nijak netají, na změnu netrpělivě čeká zejména realitní a bankovní sektor.

Smůlu by měl i šéf zemědělského výboru a vášnivý myslivec Ladislav Skopal (ČSSD), který ve stejnou dobu poslal do komory dva návrhy zákonů, a to o ekologickém zemědělství a o podmínkách převodu zemědělských a lesnických pozemků.

A neškrtli by si ani Tejc spolu se šéfem klubu soc. dem. Bohuslavem Sobotkou s návrhem na změnu zákona o spotřebitelském úvěru. „Nejde přece posuzovat návrh zákona podle počtu předkladatelů, ale podle jeho kvality, a tu třeba náš návrh spotřebitelského úvěru rozhodně má,“ tvrdí Tejc.

Řičí pochopitelně představitelé malých stran. „Pokud by se doplnilo, že návrh může podat minimálně deset poslanců anebo jeden poslanecký klub, pak bychom s tím problém neměli, takto je to ale nepřijatelné,“ řekl Právu šéf zelených poslanců Přemysl Rabas.

Platí přitom, že pokud by se poslanci před návrhem senátorů sklonili, poslaneckých iniciativ by výrazně ubylo. Ačkoli návrhů, pod kterými je podepsán pouze jediný politik, není mnoho, těch, které by se nevešly do limitu deseti členů, je většina.

Alespoň diskuse?

Že hlavou zeď neprorazí, patrně pochopili i senátoři. Předseda senátního ústavně-právního výboru Jaroslav Kubera (ODS) sice Právu řekl, že pokud poslanci na takovou změnu ústavy nepřistoupí, budou vypadat jako pitomci, nicméně hned dodal: „Aspoň to vyvolá diskusi.“

Jenže jak se teď ukázalo, senátní úmysl ani tu diskusi nevyvolá. Sněmovní organizační výbor natolik vycídil program lednové schůze komory, že v něm nezbyl žádný návrh zákona v prvním čtení. A stěží si některá z poslaneckých frakcí vezme senátní návrh za svůj, aby ho protlačila na lednovou schůzi. S jistotou se tak odsune na březen, a kdo ví, zda v předvolebním víru ho – stejně jako další iniciativy – nestihne stejný osud a nebude znovu odložen.

Senátní předloha neruší právo jednotlivých poslanců či senátorů podávat pozměňovací návrhy k zákonům. Přitom některé nápady členů parlamentu občas šokují. Třeba tím, že není na první pohled vidět, co se za nimi skrývá a jaké budou mít důsledky. To byl příklad dodatečných návrhů Marka Bendy, který z vládního návrhu trestního zákoníku rázem udělal pověstný „náhubkový zákon“.