Konečně by mohlo dojít i na tzv. door-to-door campaign (kampaň ode dveří ke dveřím), kdy politici osobně představí svůj program, a v případě, že bude o to mít volič zájem, s ním zapředou diskusi.

V USA při získávání voličů pomáhají početné týmy dobrovolníků. Tato koncepce se již objevila i v ČR – průkopníkem je ODS se svým Modrým týmem, který čítá téměř šest tisíc členů. „Už i součástí kampaně, která proběhla, byl velký důraz na setkávání se s lidmi ve městech a obcích, kde žijí, a ne na spoléhání se jenom na klasické produkty, jako je billboard či inzerce,“ řekl Právu místopředseda ODS Ivan Langer.

Také šéf ČSSD Jiří Paroubek přiznal, že soc. dem. plánuje kampaň blíže občanům: „Určitě dojde k posílení kontaktní kampaně.“

Inspirace v USA

Větší důraz na styk s občany je obvyklý ve Spojených státech a je logické, že by ODS a ČSSD hledali inspiraci právě tam. Oběma stranám totiž pomáhají renomované americké agentury specializující se na politický marketing – pro občanské demokraty pracuje marketingový stratég republikánů z USA Arthur Finkelstein, soc. dem. zase radí agentura PSB, která pomáhala exprezidentovi USA Billu Clintonovi či bývalému britskému premiérovi Tonymu Blairovi.

V Česku se v posledních letech objevila řada amerických přístupů, například sociální sítě. Strany již začaly využívat facebook, kouzlo twitteru či flickru však ještě neobjevily (přitom oboje úspěšně využil prezident Barack Obama a díky nim si získal řadu mladých voličů).

Ve větším měřítku čeká na využití i další americká strategie – maily voličům a přímé telefonáty od politiků, nikoli neosobní vzkaz, kterým ODS hlasem Václava Klause v roce 2002 vyzývala k účasti na volbách. To tehdy mnohé voliče naštvalo, těmto „americkým způsobům“ zdejší voliči prostě ještě „nedorostli“.

Jak polidštit politika

Všechny marketingové strategie mají za cíl nejen představit program, ale v očích veřejnosti udělat z politika člověka z masa a kostí. To bylo jedna z hlavních strategií v kampani Gerharda Schrödera v roce 1998, jenž se posléze stal kancléřem. Jeho tým ho zobrazoval jako člověka z lidu – k tomu sloužily nejen účelově vypouštěné informace z jeho soukromého života, ale i to, že mezi voliči si také dal k jídlu párek.

Kromě aktivních kroků české strany začínají chápat výhodu pasivní reklamy, například formou nálepek či plakátů na autech či domech svých podporovatelů.

TOP 09 a ODS již mají na internetu obchody, kde si jejich příznivci mohou pořídit klíčenky, trička či hrnky. Tzv. nálepka na nárazníku (bumper sticker) vyjadřující podporu nějaké straně, je další americkým výmyslem, který se také objevuje v Evropě.

Avšak sebelepší marketingová strategie nemůže nahradit situaci, když si nějaký symbol – například obraz, slogan či píseň – osvojí celá společnost. Obama si přivlastnil slova „naděje“ a „změna“ či používal slogan „Yes we can“ (ano, můžeme); Tony Blairovi a jeho labouristům slovo nový. To se dosud zatím žádné české straně nepodařilo. Heslo ODS z poloviny 90. let „Dokázali jsme, že to dokážeme“ u voličů nezabralo, naopak se v době, kdy zesílily problémy polistopadové transformace, stalo terčem vtipů.