Článek
Fischer naznačil, že z jeho pohledu existují dvě formy politiky. Jedna coby nezištná služba pomyslné obci ve smyslu řecké polis, která je podmíněna zájmem o stav věcí veřejných, a druhá, která je bojem o moc a soubojem stranických ideologií.
Premiér uznal, že obě jsou na sobě závislé, ale dodal, že právě stranická politika, kterou lze často sledovat ve Sněmovně, jej neoslovila.
Fischer zopakoval, že nenaplní naděje řady lidí, kteří si od jeho možného vstupu do politiky slibovali zlepšení zdejší politické kultury. "Mám velké obavy - a nerad bych tak skončil - aby mě to nesemlelo a nezměnilo tak, že bych se stal jedním z těch (politiků, pozn. red.), které veřejnost ráda nemá a nemusel na ty hodnoty rezignovat," odůvodnil premiér svůj odpor k trvalému vstupu do politiky.
"Kdybych uměl říct, že bych uměl i v politice zůstat sám sebou, aby mě ta politika nezdeformovala, uměl bych své setrvání představit. Ale protože to říci neumím, tak raději ne," dodal Fischer v reakci na dotaz ohledně své budoucnosti v politice. Fischer zopakoval, že se chce vrátit ke své odborné práci.
Než se stal premiérem, působil jako šéf Českého statistického úřadu. Předsedou vlády měl původně být do podzimních voleb, ty se ale neuskutečnily, a politici mu tak mandát nečekaně prodloužili. Fischer je nejoblíbenějším českým politikem. [celá zpráva]