Ivan Medek byl synem legionářského generála a spisovatele Rudolfa Medka a jeho bratrem byl významný malíř Mikuláš Medek.

Ivan Medek na archivním snímku

Ivan Medek na archivním snímku

FOTO: Doležal Michal, ČTK

Chartu 77 podepsal i za rodinu

Původní profesí byl Ivan Medek muzikolog, byl člen Talichova Českého komorního orchestru a spolupracoval také s Českou filharmonií. Po roce 1969 měl zakázanou veřejnou činnost a po podpisu Charty 77 pracoval pouze v dělnických profesích. Byl jedním z prvních, kdo Chartu podepsali. "Můj táta a další z mé rodiny by to podepsali také. Podepisuji to i za ně," nezaváhal tehdy, i když tušil následky.

 

Ivana Medka jsem znal mnohá desetiletí jako muže pevných názorů a postojů. Václav Havel

"Myl jsem celé dny nádobí v hospodě, a když jsem měl volno, další hodiny jsem trávil u policejního výslechu," vzpomínal Medek. Dělal také saniťáka nebo šatnáře a pozvolna poznával, že jediným řešením je emigrace. Poslední kapkou byla policejní akce, kdy ho vyvezli za Prahu a zbitého a omráčeného pohodili ve škarpě.

V roce 1978 emigroval po nátlaku StB do Rakouska, kde spolupracoval mimo jiné se Svobodnou Evropou, Hlasem Ameriky a dalšími rozhlasovými stanicemi. Právě větička "Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň", kterou končíval své rozhlasové relace se stala jedním ze symbolů zahraničního rozhlasu vysílajícího do tehdejšího Československa.

"Nevěřit komunistům nikdy nic"

Medek se netajil tím, že na základě  životních zkušeností bylo jedním z jeho kréd bylo "nevěřit komunistům nikdy nic". Již jeho původ, coby syna legionářského generála, jej v očích komunistů předurčoval k ostražitosti. Jeho dědečkem byl Malíř Antonín Slavíček a Medek byl přes babičku Slavíčkovou, která si po smrti manžela vzala Herberta Masaryka, nevlastním pravnukem T. G. Masaryka.

Po roce 1989 se vrátil ke spolupráci s Českou filharmonií, byl poradcem ministra kultury a v mezidobí let 1993 až 1998 pracoval na Pražském hradě. Zastával i post kancléře tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Za svoji práci i postoje získal řadu vyznamenání, mimo jiné Řád T. G. Masaryka III. třídy, medaili Za zásluhy, čestnou plaketu předsedy vlády ČR či novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky.

Havel: Medkova smrt mě velmi zasáhla

Exprezident Václav Havel Medka navštěvoval. Jeho někdejší tajemník do poslední chvíle, i když byl upoután na lůžko, sledoval dění ve společnosti. "Ivana Medka jsem znal mnohá desetiletí jako muže pevných názorů a postojů. Jeho smrt mě velmi zasáhla, protože ho znám jako vzácného člověka i spolehlivého spolupracovníka, kterého jsem si vždy hluboce vážil," sdělil Havel.

Kondolenční dopis zaslal Medkově manželce předseda ODS Mirek Topolánek. "Ivana jsem si vážil jako člověka, který si cení svobody natolik, že se kvůli ní vzdal i toho, co měl rád a co uměl, své práce. A který se naopak ani kvůli možnosti dál se věnovat své profesionální dráze nevzdal své svobody," uvedl Topolánek. I on vyzdvihl odvahu a neměnnost Medkových postojů.

Ivan Medek a hudba

Ve většině encyklopedií je Medek označován za muzikologa a kritika, ale tomu se sám smál. Tvrdil, že poslední kritiku napsal v roce 1947. Věnoval se hudbě jako organizátor. V roce 1946 zakládal Český komorní orchestr, kterému dělal manažera. ČKO spolupracoval s dirigentem Václavem Talichem, a když po únoru 1948 žádal ministr Zdeněk Nejedlý rozchod s Talichem jako podmínku další existence, raději Medek a ostatní orchestr rozpustili. Poté organizoval koncerty Českého spolku pro komorní hudbu, do roku 1954 byl koncertním jednatelem České filharmonie. Do ČF se vrátil opět v době „tání“ v roce 1962 a až do 1970, kdy byl koncertním jednatelem a dramaturgem. Po koncertu, kterým ČF uctila památku Jana Palacha, musel v roce 1970 odejít a uchytil se v Supraphonu, kde pracoval do podpisu Charty 77. Druhé hudební období se váže k letům devadesátým, kdy pracoval jako poradce ČF a ministra kultury a byl jedním z hlavních kritiků dirigenta Gerda Albrechta.