Obavy přitom mají někteří poslanci z toho, že nebude přijat pozměňovací návrh na vypuštění části zákona o nekontrolovatelném budování sítě vězeňských informátorů a o používání odposlechů. Znepokojuje je naopak pozměňovací návrh, podle něhož by trestné činy příslušníků Vězeňské služby už nešetřila policie, nýbrž na příslušníky méně přísná vězeňská inspekce.

Pro odmítnutí nové tajné služby a odposlechů v celách se podařilo získat podporu části poslanců napříč politickými stranami, což je dobře. Koaliční poslanci, vázaní určitou loajalitou ke své vládě, by se ale také měli postavit proti její zřejmé politické i právní chybě, která by se mohla stát zdrojem problémů nejen ve věznicích, ale i před soudy a při evropské a mezinárodní kontrole podmínek vězeňství.

Podobné obavy panují i z přijetí dalších zákonů - o ochraně přírody a krajiny, ale i o vnitrozemské plavbě nebo o geneticky upravovaných potravinách. Dodatečně, za zády vlády podané pozměňovací návrhy směřují totiž k omezení účasti veřejnosti ve správním či jiném řízení. Je to vlastně pokračování léta trvajícího tlaku ODS na demontáž demokratických pravidel, která nedávají občanským sdružením žádnou moc, jak ODS tvrdí, ale nutí státní orgány k veřejné debatě o sporných problémech.

Minulý týden se před budovou Sněmovny konala demonstrace ochranářských hnutí - Duha a Arnika - protestujících proti pozměňujícím návrhům. Jejich hesla ukázala, že jsou to sdružení vpravdě občanská, i jim více vadí omezení demokracie než možné zhoršení životního prostředí v konkrétních případech. Zástupce obou hnutí přijal předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.

Že je demokracie nepohodlná a zpomaluje řízení? Ve statutárním městě nelze prý založit skládku, protože žádná městská část k její výstavbě nedá souhlas, objasňoval médiím Zaorálek při přijetí demonstrujících možné motivy pozměňujících návrhů. Jistě má pravdu v tom, že návrhy nemusejí být zištné nebo jinak nízké, účast veřejnosti prostě řízení zdržuje, tak pryč s ní. Pro demokratickou společnost jsou i tyto dobře míněné návrhy nepřijatelné, i Zaorálek to za sebe potvrdil.

A protože autory těchto návrhů jsou i koaliční poslanci (ČSSD a US), bude dobré sledovat jak se k nim postaví jejich strany, ať už budou úspěšné nebo ne. K tomu se Zaorálek nechtěl konkrétně vyjadřovat. Nevolám po stranických disciplinárních řízeních, nýbrž po vnitrostranické - a také veřejné - diskusi o rozsahu naší demokracie a o "protivném" zdržování ekonomického rozvoje.

Ochrana životního prostředí snad už není pro nikoho v tomto státě pouhou šlehačkou na dortu. Otázka zní, zda zájem na této ochraně je alespoň stejně silný, ne-li silnější, než zájem na hospodářské prosperitě, dosahované zvyšováním výkonu na základě soutěže. A zda moderní člověk potřebuje stále více materiálního blahobytu - ostatně pro stále méně lidí v menšině zemí světa.

Potíž je nejen se skládkami, ale třeba i s úložišti jaderného odpadu nebo s ohrožením rostlinstva a zvířeny v důsledku zvýšení hladiny Labe mezi Ústím a Děčínem po vybudování dvou větších jezů. Třeba kus přírody obětujeme, ale mělo by se to dít po rozvážení ve veřejné debatě, za účasti veřejnosti. A dnes jde o to, zda takové debaty jako zbytečný "luxus" zrušíme. V postoji, zda veřejnou debatu a právo "do toho mluvit" zachováme, by měly mít demokratické strany jasno.

Poslanci s tradičními hodnotovými postoji, pro něž je hospodářský růst základním hlediskem, by zase mohli slyšet na to, že úředník, který pracuje pod dohledem veřejnosti, bude s menší pravděpodobností vymáhat úplatek, a že naopak omezování účasti veřejnosti v řízeních podporuje korupci. Ne každý poslanec musí být ekologicky zaměřen, avšak právní stát by měli chránit všichni.