Průběh poslední letošní schůze Sněmovny jasně naznačil, že taktovku v ruce drží levice a především pak komunisté. Pokud se 26 komunistických poslanců nepostaví na stranu soc. dem., nemá Paroubkova strana šanci něco prosadit.

Ale platí to i naopak. Pokud se rozhodnou komunisté pomoci Topolánkově straně, může se soc. dem. stavět na hlavu. Lhostejno přitom, zda jde jen o procedurální hlasování, kdy se rozhoduje, jaký bod kdy a kam zařadit, anebo o klíčové zákony, jako třeba státní rozpočet, anebo zdravotnické poplatky, či zákaz privatizace ruzyňského letiště.

„Šestadvacet našich mandátů používáme ve smyslu našeho programu a není přitom rozhodující, kdo co navrhuje, ale co navrhuje,“ řekl šéf klubu KSČM Pavel Kováčik.

Podle něj nejde o moc, ale o rozum. „Když je rozumný návrh ze strany ČSSD, rádi ho podpoříme. Pokud je rozumný návrh z ODS, nebrání nám v podpoře to, že ho předkládá ODS,“ tvrdí Kováčik.

SZ ani TOP 09 nerozhodují

Roli jazýčku na vahách zdaleka nehrají – byť by si to přáli – Liškovi čtyři zelení poslanci, ani pětice poslanců TOP 09, kteří obvykle při hlasování drží basu s Topolánkovou stranou.

Sílu komunistů ukázalo např. hlasování o rozpočtu. Jen díky jim se podařilo soc. dem. prosadit návrhy na dorovnání platů učitelů a státních zaměstnanců či zvýšení dotací pro zemědělce a sociální služby. A pokud by se ODS nerozhodla umožnit schválení rozpočtu, s komunisty měla dostatek hlasů pro jeho shození.

Komunistům nahrává fakt, že mají obvykle vysokou účast při hlasování. Naopak ODS i ostatní strany se potýkají s absencí. Jen pro ilustraci: třeba při hlasování zákazu privatizace letiště v první den prosincové schůze komory chybělo ODS z 78 členů 5 poslanců.

Soc. dem. do plného počtu 71 chyběli dva členové. Komunisté: účast sto procent. O den později např. při projednávání zákona o dani z příjmu už Topolánkova strana postrádala 25 poslanců, Paroubkova dvacet, komunisté pět.