Během zhruba čtyřhodinové zkoušky museli Vilibald Thomas i Štěpán Hamala prokázat nejen cit, ale především svou řemeslnou zručnost a správné dodržování osobní hygieny. Zkoušející posuzovali zajišťování činností provozovatele pohřebiště či otevření a výkop hrobu předepsaných rozměrů a hloubky. "Sledujeme i to, s jakou úctou hrobník přistupuje k ostatkům, které se v hrobě při výkopu objeví,“ poznamenal autorizovaný hodnotitel Jan Hrdlička.

Od září 2008 tyto zkoušky absolvovalo patnáct hrobařů, po víkendu se k nim ve Velkých Karlovicích na Vsetínsku přidali čtyřiačtyřicetiletý Vilibald Thomas ze Šilheřovic u Hlučína a dvaatřicetiletý Štěpán Hamala z Valašska. "Dosud mě lidé brali jako obyčejného kopáče, touto kvalifikací chci zúročit svou dvacetiletou praxi v řemesle. Navíc získám osvědčení, které mi zůstane celý život,“ vysvětlil Thomas.

Místem zkoušky na kvalifikaci hrobníka byl hřbitov ve Velkých Karlovicích na Valašsku.

Místem zkoušky na kvalifikaci hrobníka byl hřbitov ve Velkých Karlovicích na Valašsku.

FOTO: Aleš Fuksa, Právo

Štěpán Hamala z Velkých Karlovic se řemeslu hrobníka věnoval předtím, než v posledních letech začal jezdit s taxi. Nyní by se k původní práci rád vrátil. "Je to řemeslo jako každé jiné, ale najdou se lidé, kteří z hrobařů dělají alkoholiky a lidi z okraje společnosti. Přitom to tak není,“ uvedl Hamala.  

V sobotu prozradil i myšlenky, které se mu honí hlavou při kopání hrobu. "Pokaždé při této práci myslím na své rodiče, kteří mě vychovali a již nežijí.“ Zároveň přiznal, že při této práci občas prožíval i krušné chvíle: "Nevadí mi, když zemře starší člověk nebo dospělý po bouračce. Ale když jde o dítě, někdy se neubráním slzám.“