Jeho přístup má i stinnou stránku: ministr na sebe strhává veškerou komunikaci obrany s veřejností. Část armády se tím cítí odstavena a mnozí novináři se nemohou dostat k informacím. Na odpovědi čekají týdny a mnohdy se jich ani nedočkají.

Bartákovo autoritativní jednání má řadu kritiků, a to hlavně na generálním štábu a také v médiích. Bartákovo postavení je přitom velmi silné, je současně vicepremiérem. Jak podotkl jeden z členů vlády, v kabinetu funguje jako „hlavní spojka ODS“, která ho také nominovala.

Proti nevýrazné lidovecké ministryni Vlastě Parkanové, která tento resort v lednu 2007 na dva roky převzala, je to „nebe a dudy“. Barták jí dělal prvního náměstka.

Jak se nyní ukázalo, ministr například vydal už 18. července 2009 úkolový list, v kterém nařizuje všem podřízeným, aby jeho kabinetu posílali ke schválení veškeré informace o resortu i generálním štábu, které si vyžádali novináři či veřejnost. Tím ztížil a někdy i znemožnil komunikaci mezi tiskovým odborem ministerstva a médii.

„Vzhledem k narůstajícímu výskytu nepřesných informací v médiích ukládám veškeré aktivity ministerstva, Generálního štábu a Armády ČR směřující k poskytování aktuálních informací o činnosti resortu MO sdělovacím prostředkům mi předkládat ke schválení prostřednictvím ředitele mého kabinetu,“ zní úkolový list.

Mezi zaměstnanci ministerstva i generálního štábu se úkolovém listu začal říkat „náhubkový“.

S médii komunikuje pouze ministr

Změnu chování ministerstva lze ilustrovat situací, kdy se objevila informace, že vojáci v Afghánistánu nosili na helmách znaky nacistické armády. Generální štáb měl zakázáno se k situaci jakkoli vyjadřovat a ohradit se např. proti informacím – které navíc ministr v médiích přiživoval – že se snažil skandál ututlat.

Tiskový mluvčí ministerstva Andrej Čírtek měl na dotazy Práva, proč nesmějí generálové mluvit, tuto odpověď: „Pan ministr vzal odpovědnost problém komunikovat na svá bedra a tím je to v podstatě vykomunikováno.“ Což po dvou dnech náčelník generálního štábu Vlastimil Picek nevydržel a vydal k věci prohlášení, v němž se ohradil:

„Nemohu připustit, aby za pochybení jednotlivců byla špiněna pověst celé armády a zpochybňováno její velení.“

Barták soudí, že v důležitých věcech musí mluvit instituce jedněmi ústy, a to jeho. „To není žádná cenzura, ale to, že se informace sejde v jednom bodě, protože je vůbec otázka, zda má být takto košatý systém na úrovni jednotlivých útvarů, kde má každý mluvčího,“ hájil své nařízení Barták na dotaz Práva.

Otázka důvěry

Podle Čírtka Bartákovo nařízení není nic nového pod sluncem, ale vychází z rozkazu ministra Karla Kühnla, který určil, že za komunikaci s veřejností odpovídá šéf ministrova kabinetu. Do Bartákova zásahu také generální štáb autonomně o svých záležitostech komunikoval, stejně jako jednotlivé útvary.

Bartákův krok hájí např. šéf branného výboru Jan Vidím (ODS). „Na tom není nic špatného. Ten, kdo dostane za uši, je ministr, takže za ministerstvo nemůže hovořit kdokoli,“ řekl Právu Bartákův dávný spojenec Vidím.

Opačného názoru je místopředseda výboru soc. dem. Antonín Seďa: „Pokud má někdo monopol na informace, tak si nikdo nemůže ověřit, jestli jsou některé informace pravdivé.“

Mlčení nebo mlžení panuje například ohledně velkých nákupů zbraní a výstroje. Otázky týkající se těchto obchodů, jako je nákup lehkých obrněnců Iveco a Dingo nebo letounů CASA, jsou ministerstvem odbývány tím, že obchodní tajemství či odpovědnost za bezpečnost státu zakazuje ministerstvu cokoli odpovědět.

Jako příklad je možno uvést dotaz týkající se letiště Líně. To chce ministerstvo prodat bez tendru současnému nájemci firmě PlaneStation Pilsen, s. r. o., s odůvodněním, že oslovovat jiné zájemce je z důvodů, že společnost má letiště pronajaté na období 50 let, zbytečné.

Dotaz, kolik činí roční nájem, Čírtek odmítl s poukazem na obchodní tajemství. V zákoně o svobodném přístupu k informacím je ale napsáno, že pokud jde o nakládání s veřejnými prostředky, obchodním tajemstvím není rozsah těchto prostředků a jejich příjemce. Ministerstvo ale tvrdí, že letiště, které pronajímá, není veřejným prostředkem, tím se podle Čírtka míní výhradně peníze, které resort vynakládá.

Tisková mluvčí veřejného ochrance práv Iva Hradílková soudí, že ministerstvo nemá právo informaci zamlčovat a na základě zákona o svobodném přístupu k informacím ji má uvolnit. „Veřejnými prostředky se nemyslí jen peníze, ale obecně majetek,“ řekla Právu Hradílková.