Totiž děje se právě jen to, že jednou za rok, 28. října, vysloví některý z politiků své znepokojení nad lhostejností lidí, zejména mladých ke dni s tímto datem.

Podle Dostála je to zejména vinou neustálého přehodnocování našich moderních dějin. Objevují se podle něj například názory, že rozbití Rakouska-Uherska bylo dějinným omylem, mnozí lidé zase necítí potřebu oslavovat zrození státu, který už neexistuje. Pokud nebudou české dějiny ujasněny a budou se neustále revidovat, Česká republika nemůže počítat po vstupu do Evropské unie s respektem ostatních států.

Na tom jistě je kus pravdy, ale pokud jde o tu lhostejnost lidí, zejména mladých, ta má jinou základní příčinu: čtyřicet let nás nutili zdobit okna, nyní nás k tomu nikdo nenutí. Nevylučuji však, že je začneme zdobit sami od sebe, až se nám naše dějiny jaksepatří ujasní a my na ně začneme být jaksepatří hrdi. Není však tak trochu žádoucí je alespoň trochu začít přehodnocovat právě proto, aby se ujasnily?

České a československé dějiny, jak se nalévaly do hlav celým generacím, byly totiž až přespříliš jasné. Od Přemyslovců po husity samá sláva, pak jsme tři sta let trpěli, než přišlo obrození a tatíček Masaryk. Pak se tím protáhla takzvaná červená nit třídního boje a absurdita byla dokonána.

Je jistě pochopitelné, že Palacký a obrozenci potřebovali určité ideové schéma, ale každé skutečné dějiny jsou rozporuplné a každé národní dějiny se dějí v souvislosti s dějinami ostatních národů. Důsledkem našeho tradičního výkladu dějin jsou tak občas i přílišná zjednodušení, měnící se postupně ve "fakta". Jezuité jsou pro nás jen paliči knih, Němci i ve zcela nové Evropě stále tak trochu tradičními nepřáteli. Ale docela nejhůř dopadl Havlíček. Z toho velkého rváče nejprve udělali malého mučedníčka, pak kult, dnes po něm pomalu pes neštěkne.

Pavel Dostál má pravdu. Naše dějiny potřebují ujasnění. A především dobré učitele, kteří je nebudou hlásat jako zjevenou pravdu a připustí diskusi třeba i o tak choulostivých tématech, jako jsou jisté dekrety. On totiž každý jiný způsob ujasňování, než je právě diskuse, poněkud zavání.

PRÁVO 29. října