Mezi dvěma stovkami poslanců jsou odpůrci jízd do ciziny, kteří za celé volební období nikam nevyjeli, i nadšenci, co již objeli zeměkouli. Všichni se shodují: parlamentní diplomacie je užitečná, ale měla by vycházet z priorit zahraniční politiky. A to tak v řadě případů rozhodně není.

„Zahraniční cesty by měly probíhat v koordinaci s ministerstvem zahraničních věcí,“ tvrdí šéf zahraničního výboru Jan Hamáček (ČSSD). Jeho výbor tak prý striktně postupuje. To je i případ chystané cesty čtveřice poslanců jeho výboru do Kolumbie, Kostariky a do USA.

Podle Hamáčka si ministerstvo zahraničí přálo, aby poslanci zamířili do Latinské Ameriky na vysvětlovací misi. V Kolumbii totiž zrušilo Česko kvůli úsporám zastupitelský úřad a poslanci by nyní měli na místě vysvětlit, že přesto se na vzájemných vztazích nic nemění.

Hamáček se ale nechce vyjadřovat k tomu, zda některé cesty jiných výborů nejsou jen drahými výlety za peníze daňových poplatníků. „Za cesty výborů nese plnou odpovědnost jejich vedení,“ řekl Právu.

Afrika je prima

Kritičtěji se ale na některé cesty svých kolegů dívají poslanci, kteří se raději drží doma a necestují. Těch, kteří za celé letošní volební období nikam nevyjeli, je mezi dvěma stovkami pouze jedenáct. Třeba šéf klubu ODS Petr Tluchoř, místopředsedkyně komory Lucie Talmanová (oba ODS), Richard Dolejš nebo Miroslav Váňa (oba ČSSD).

Po jedné parlamentní cestě mají na svém kontě třeba Alena Páralová (ODS), komunista Stanislav Grospič nebo lidovec Ludvík Hovorka či Milan Urban (ČSSD). Alespoň to ukázaly seznamy zahraničních cest schválených organizačním výborem. „Musím říci, že některé cesty třeba do Afriky a jinam jsou opravdu jako s cestovní kanceláří,“ řekla Právu Páralová. Sama byla pouze jednou na Slovensku a přednost dává spíš setkáváním se zahraničními kolegy v Česku.

A Tluchoř nebo Dolejš? Oba shodně tvrdí, že mají spoustu práce v Česku. „Nezpochybňuji nijak význam práce v zahraničí, ale pro mě je den strávený tady důležitější a smysluplnější než den strávený na Kajmanech,“ řekl Právu Tluchoř.

Tím měl na mysli poslanecké cesty například do Keni, Tanzanie, Mexika, Jordánska, Nigérie, Japonska, Saúdské Arábie, Indonésie, Etiopie, na Filipíny, Marshallovy ostrovy či na Kapverdy. Tam všude poslanecké delegace v tomto volebním období byly. „Já tu potřebu cestování nemám, pro mě jsou spíš přínosné cesty v mém regionu, na instituce, mezi lidi,“ řekl Právu Dolejš.

Výsledky se nehodnotí

Poslanci připouštějí, že o výsledcích cest svých kolegů příliš nevědí. Nebývá totiž zvykem, že by se projednávaly ve výborech. Téměř nic pak většinou nevědí o cestách členů stálých parlamentních delegací. Těch je celkem šest a jejich členy je více než pětina poslanců. Někteří, jako třeba Kateřina Jacques, (SZ) jsou členy i tří delegací.

Právě členové stálých delegací patří mezi nejčastější cestovatele. Vévodí jim šéfka delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy soc. dem. Anna Čurdová s 64 výjezdy v tomto volebním období, následuje s 50 cestami místopředsedkyně komory Miroslava Němcová (ODS), která je náhradnicí v téže skupině, či nezařazený Miloš Melčák se 45. Ten je také delegátem v RE.

Podle statistiky Práva vycestovala Čurdová většinou do Francie a Belgie. „Zprávu o práci předkládá každá delegace vždy na konci volebního období Sněmovně,“ řekla Právu Čurdová s tím, že podrobnější informace jsou k dispozici na ministerstvu zahraničí.

Ve shodě s Melčákem tvrdí, že práce v Radě Evropy je důležitá a tyto cesty rozhodně nejsou žádnou rekreací. „Výlety vypadají úplně jinak,“ řekl Právu Melčák. Na absenci při jednání české Sněmovny časté cestování vliv prý nemá. „Nemám s tím problém,“ dodala Čurdová.

Sněmovna zřídila i další stálé delegace, a to do Meziparlamentní unie, Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Parlamentního shromáždění NATO, Shromáždění Západoevropské unie a Středoevropské iniciativy. Jejich předsedové jsou placeni stejně jako šéfové výborů a pobírají 86 500 korun (bez náhrad). Je to o 25 tisíc víc, než činí základní hrubý plat poslance a senátora.