To byla asi narážka na Hojdarova křesla v představenstvech několika důležitých uhelných společností. Pak se dotyčný jednoho dne stal nejkovanějším sociálním demokratem v zemi, když vystoupil z poslaneckého klubu na protest proti reformě veřejných financí, tak málo prý sociálnědemokratické.

Vandrovník si toho "on the road" dost užil. U nočních ohňů mohl dávat k lepšímu, jak je odposloucháván jeho telefon, jak je sledován tajnými službami, sem tam přišla anonymní výhrůžka, jeho rodina byla v nebezpečí, i ministr vnitra se do toho musel vložit. Nic z toho se ovšem nepotvrdilo. Chvíli se zdálo, že se k němu přidají další vandrovníci z Iblova poslaneckého týmu, ale ti se po pár krocích tiše vytratili do křoví.

Politik Hojdar, který do té doby požíval pověsti schopného pragmatika a štiky podnikatelského světa, se instaloval do role ochránce chudých, která mu očividně neseděla a chvílemi v ní působil komicky. Obvinil Špidlu, že jedná jen s koaličními partnery namísto s vlastní stranou, což mu premiér vyvrátil prostou statistikou svých jednání za poslední měsíce. Vyčetl reformě, že není pünktlich s volebním programem ČSSD, jako by netušil, co je to vládnutí formou koalice, kde každý musí někam ustoupit. Před důležitým hlasováním o reformě dával ultimáta, pak je minimalizoval a nakonec zjistil, že kvůli poslanci Mandíkovi je jeho hlas nedůležitý. Čertví co ho ve skutečnosti na ten vandr vyhnalo. Možná se to nikdy nedozvíme.

Teď se vrací a snaží se mít vztyčenou hlavu. Návrat si nechal posvětit ústeckou krajskou konferencí ČSSD, zatímco o vystoupení z poslaneckého klubu, kroku mnohem důležitějším, se tehdy poradil pouze s předsedou Foldynou. Jistě nejen on sám dobře ví, že to mělo být přesně naopak. Hojdar cestou z vandru ujišťuje svět, že stejně bude v klubu hlasovat podle svědomí, za severočeské voliče, za severočeskou ČSSD. Málokdo z ústeckých delegátů mu to asi věří. Návrat z bezcílného vandru je Hojdarovou prohrou a Špidlovou výhrou. Jsem přesvědčený, že z vandrovníka bude časem "hodný" poslanec. Dnes ještě Josef Hojdar slibuje, že ve Sněmovně "nestrčí hlavu do chomoutu a nebude se chovat jako vůl". Možná netuší, co škody může nadělat zmíněné zvíře, když se z chomoutu vyvlékne a běhá po svobodě.

PRÁVO 27. října 2003