Můžete nám pro začátek vysvětlit vaše stranické zakotvení? Mluvíte o sobě jako o představitelce Suverenity. Před pár dny jste řekla, že ji vedete, ale žádná strana s tímto názvem není, existuje Suverenita-Strana zdravého rozumu. Tu ale vede hudebník Hannig a vy jste předsedkyní strany Politika 21. Jak se v tom orientovat?

Chápu to. Suverenita vznikla jako koalice před volbami do Evropského parlamentu. Tehdy to byla koalice Strany zdravého rozumu a Politiky 21. Protože se to spojení osvědčilo, chceme pod stejným názvem pokračovat i ve volbách do Sněmovny. Do voleb tedy půjde Strana zdravého rozumu, která se za tím účelem přejmenovala na Suverenitu-Stranu zdravého rozumu. Na tomto „těle“ jsou nyní navěšeny osobnosti z jedenácti politických stran, včetně Politiky 21. A já jsem na základě dohod lídrem Suverenity.

Aha, ale proč nikde nefiguruje Politika 21, kterou vedete? To své straně tak málo věříte, anebo to už je jen prázdná skořápka?

Není to prázdná skořápka, strana právně existuje, vede účetnictví, předkládá finanční zprávy Sněmovně. Ale v tuto chvíli politické ambice zakladatelů i mé ustoupily tomu, co se osvědčilo. Název Suverenita je funkční a vystihuje, co uskupení chce. Tedy obranu zájmů občanů ČR.

Kolik členů má vaše strana Politika 21 a kolik Suverenita-Strana zdravého rozumu?

Politika 21 má sedm členů. Má sympatizanty. Pokud jde o Suverenitu, pak je to dotaz na pana Hanniga.

Co vás teď vlastně živí, když jste skončila v europarlamentu? Pomáháte manželovi s podnikáním?

Pracuji jako konzultantka a učím na Vysoké škole mezinárodních vztahů a veřejné správy.

Co a s kým konzultujete?

Politiku, ekonomiku, mediální komunikaci, ale své klienty neprozradím.

Před pár dny jste prohlásila, že v tuto chvíli jste lídrem Suverenity. Použila jste to oblíbené slovíčko politiků „v tuto chvíli“, aby vás pak nikdo nenačapal při lži. To byla náhoda, nebo si úmyslně necháváte zadní vrátka a skončíte na kandidátce jinde?

Politika je živý organismus a zejména v době krize musí být politik připraven i na případná spojenectví. Hlavní je nabízet řešení. A jestli budou pod názvem Suverenita nebo v nějaké případné koalici, to je otázka. Máte pravdu v tom, že si nechávám pootevřené dveře pro případnou spolupráci s jinými subjekty, protože jsem přesvědčena, že ČR bude potřebovat řešení a svornost. Ne stranické půtky, kdy si každý bude hrát na velkého předsedu a řešení nenabídne.

Na vašem webu jsme našly pouze seznam lídrů Suverenity pro sněmovní volby, s výjimkou Středočeského kraje. Kde jsou ty osobnosti, o kterých mluvíte?

Máme je, všechny jsme předložili ministerstvu vnitra. Kdyby se volby konaly v říjnu, tak byste viděly naplněné kandidátky. To, že na stránkách nejsou jiní kandidáti než lídři, byl jasný záměr. Nechtěli jsme do posledního momentu zveřejňovat naše kandidáty.

Před nedávnem jste koketovala s chystanou stranou expremiéra Zemana…

To jsou mediální fámy, já…

Ještě jsme to sice nedořekly, ale když mluvíte o fámách, tak co je tedy pravda?

Já se pět let snažím o to, aby se Miloš Zeman vrátil do politiky. Jezdím za ním na Vysočinu, snažila jsem se ho přemluvit, aby kandidoval do EP. Je to normální lidský kontakt. Přijde mi proto fér abych v okamžiku, kdy se do politiky vrací a pozve mě na setkání sdružení svých přátel nebo na narozeniny, pozvání přijala. Pro mě je to čest. Zeman je pro mě osobnost, které si vážím. Byl dobrý premiér a ráda bych ho jednou viděla na Hradě. To je celé to koketování, do jeho strany nevstupuji.

To ovšem může být také proto, že není zájem z druhé strany. Alespoň tak o tom veřejně mluvil Zemanův přítel Šlouf, který prohlásil, že by nebylo dobré, abyste za novou stranu kandidovala. Vzápětí jste mu kritiku vrátila, když jste prohlásila, že se Zemanem jste ochotna spolupracovat, ale bez Šloufa.

Tak to opravdu není. Opakuji, že jsem lídrem Suverenity, která prokázala svou životaschopnost skoro pěti procenty v evropských volbách i svými tématy. To ale nic nemění na tom, že Zemanovi fandím. A pokud jsem hovořila o tom, že když s sebou potáhne jako kouli na noze krále všech lobbistů pana Šloufa, pak to považuji za projekt neživotaschopný. To je moje hodnocení situace. Vždyť pan Šlouf je opravdu guru všech Dalíků, Tvrdíků a dalších lobbistů, kteří dusí tuto zemi.

Přesto Zemana považujete za skvělého politika a jeho návratu fandíte?

To je jeho problém. Miloš Zeman sám o sobě pro mě představuje člověka nezkorumpovatelného, kterému stačí k životu chleba se sádlem a který umí razantně prosazovat své názory.

Takže aby bylo jasno: vylučujete, že byste měla zájem kandidovat za jeho stranu?

Vylučuji, že bych se stala členkou jeho nové strany. Ale k té druhé části vaší otázky, o tom jsem se už zmínila, když jsem hovořila o pootevřených zadních vrátkách. To se ale týká všech politických stran. Suverenita se neuzavírá žádnému spojenectví, které nabízí řešení problémů.

Kam vás vůbec v politickém spektru zařadit? Napravo, do středu, nalevo? Do EP jste byla zvolena za nezávislé, které jste opustila, pak jste založila Politiku 21, za komunisty jste kandidovala na Hrad, pak jste přišla se Suverenitou, s námluvami se Zemanem a mezitím jste se ucházela o funkci šéfky České televize.

Ve svém životě jsem byla členkou jediné politické strany, a to je Politika 21. To je liberální středová politická strana, podobně jako Suverenita. Takže se řadím k liberálům.

Zvenku to ale může vypadat, že jste ochotna spojit se s kýmkoli, jen když vám to vynese nějakou politickou funkci. Nebo ne?

Vím, že se to říká. Je to dílo okolností a těch, kteří to chtějí tvrdit. Kdo sleduje mé názory i práci, vidí, že jsou naprosto konzistentní.

Když nevylučujete v zájmu řešení problému spolupráci s kýmkoli, proč jste se nedali dohromady s dalšími menšími stranami, třeba uskupeními Petra Macha nebo Radka Johna či dalšími?

Neměla zájem.

Pak ale nerozumíme tomu, proč na svých stránkách tvrdíte, že o Suverenitu i o vás osobně je na politickém trhu velký zájem, že se vás někteří snažili uplatit, jiní s vaším jménem kalkulují ve svých plánech a vizích. To nějak nedává smysl.

Ptaly jste se konkrétně na Machovu stranu, tam zájem nebyl. Ale platí, že na našich kandidátkách jsou lidé z jedenácti stran a hnutí. Pokud jde o korupci, řekla jsem to mnohokrát. Byly zde nabídky, že když nebudu v politice, budu za to finančně ohodnocena. Na takové nabídky nereaguji. Zrovna tak na ně ale nemám důkaz, protože nechodím s mikrofonem. Kdo věří, ať věří, kdo nevěří, ať nevěří.

Není ale lepší bez důkazů pomlčet? Jinak to může vypadat buď jako dobrý marketingový tah, nebo jako snaha, když ne ublížit, tak alespoň zasmradit.

To je váš názor. Myslím, že není možné mlčet.

Ještě před týdnem jste tvrdila, že pokud neuspějete ve volbách na jaře, pak v politice končíte. Je to tak?

To jsem si dala, když jsem toto prohlásila. Netušila jsem, co to způsobí. Po mnoha telefonátech a rozhovorech, kdy mně lidé říkají, že se na to nesmím vykašlat, jsem to přehodnotila a nevykašlu se na to.

Vsadila jste také na oblíbené téma, a to snižování platů poslanců, které by podle vás měly jít o třetinu dolů. Jak to chcete prosadit?

Já o tom nejen mluvím, ale už v EP jsem k tomu podala usnesení a písemnou deklaraci. Opírala jsem se o fakta ze zahraničí, kdy si třeba slovinský prezident kvůli krizi okamžitě snížil plat, stejně tak všichni politici. Totéž se stalo v Maďarsku. To není žádný můj populismus, to dělají rozumné vlády a politici, kteří chápou, že musí jít příkladem, když chtějí něco prosadit.

Určitě vám ale neuniklo, že když se v českém parlamentu hlasovalo o snižování platů ústavních činitelů, pak to skončilo na čtyřech procentech. Žádných dvacet, o kterých někteří politici mluvili, natož pak vaše navrhovaná třetina. Jak to tedy chcete prosadit? Trochu to připomíná heslo jednoho soc. dem., který sliboval prosadit příspěvek k tuzemské dovolené.

To bych nesměšovala. Tady si všichni myslí, že mejdan ještě neskončil. Ale on skončil. ČR se řítí do hospodářské katastrofy, a kdo to nechce přiznat, tak lže. A pokud politici neznačnou s úspornými opatřeními u sebe, budou všechna jimi prosazovaná opatření nevěrohodná.

Svou kariéru jste spojila s bojem proti Lisabonské smlouvě. V noci na pátek došlo ke zvratu, kdy Evropská rada schválila výjimku z Listiny základních práv pro ČR. Stačí vám tato výjimka, dala odpovědi na vaše pochybnosti?

V politické rovině jednoznačně ano. Jiná věc je, jak je to v rovině právní. Právně začne tato výjimka platit až v roce 2011. Ale je otázka, co se podle litery práva může stát v době, kdy vznikne právní vakuum poté, co Ústavní soud třeba řekne, že Lisabon není v rozporu s českou ústavou a prezident smlouvu podepíše.

Takže opatření, na kterém se shodlo 27 představitelů států, není dostatečné?

Z hlediska práva naprosto nedostatečné. Protože politickou deklarací nemůžete dopředu zavázat žádný soud – a je to tak správné – aby porušil právo. Celá politická reprezentace včetně prezidenta se shodla, že v ČR mají být volby. Přišla litera práva a Ústavní soud řekl ne. A teď je tu analogická situace, kdy se 27 zemí se v protokolu shodlo, že Listina neplatí pro ČR.

Co by tedy mělo následovat?

To je otázka právníků. Nějakými smlouvami na základě Vídeňské úmluvy měl být tento politický protokol včleněn ještě do mezinárodně právních vztahů EU.

Měl by tedy prezident za této situace Lisabonskou smlouvu podepsat?

Netroufám si prezidentovi radit. Je otázka, jak dalece to myslí vážně s právní ochranou vlastnických vztahů v ČR.

Tedy vy byste neratifikovala do doby, než bude situace z vašeho pohledu pojištěna i právně, nejen politicky.

ČR by měla nasadit všechny své mezinárodně právní instrumenty, aby si vymohla jiné záruky než politické. Trvám na tom, že politická záruka nestačí.

Ve svých argumentech jste se s prezidentem shodla. Klausovi ale prý nešlo ani tak o dekrety jako o likvidaci Listiny, která má zaručit např. sociální práva. Jak je to s vámi?

Nevidím do hlavy prezidentovi, ale on jasně hovořil o poválečných majetkových vztazích. Nemám důvod mu nevěřit. Když se podíváte na celé moje působení v EP, tak jsem vždy upozorňovala, že hrozí prolomení dekretů prezidenta Beneše a znejistění majetkových vztahů v ČR. Z mé strany to byly tyto pohnutky.

Důsledky neplatnosti Listiny pro ČR ale mohou být hlubší. Odbory i ministr pro lidská práva Michael Kocáb, který nehlasoval pro mandát vlády dojednat na radě EU neplatnost Listiny, upozorňují, že výjimka může oslabit ochranu sociálních práv českých občanů v rámci Evropy.

To si já nemyslím. Faktem je, že již v dubnu 2007 Topolánkova vláda schválila usnesení, že Listina nemá být součástí Lisabonské smlouvy pro ČR. Trio Topolánek, Vondra a Schwarzenberg pak jednalo zcela v rozporu s tímto usnesením. Kocáb je ve vládě za zelené a ti jsou dlouhodobě na půdě EP chváleni panem Posseltem ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takže mě nepřekvapuje, že je proti vypuštění Listiny. Navíc, sociální politika je plně v gesci národních států. Takže tvrdit, že přijetím Listiny dojde k oslabení sociálních práv, je záměrně podsouvaná lež.

Podle soc. dem. senátora Štěcha stačilo vypustit jen část týkající se vlastnictví, ale nebylo nutné likvidovat Listinu celou, zejména tam, kde obsahuje ochranu např. před propuštěním či práv na kolektivní vyjednávání. Ta jsou v evropské chartě širší než v ČR, a měla proto zůstat.

Když to senátorovi tak vadí, tak proč nechal projít smlouvu včetně Listiny v této podobě?

On dnes říká, že pokud by věděl, že Listina vypadne, tak by pro Lisabon ruku nezvedl.

(smích) Copak neznal usnesení vlády? Kdyby opozice chtěla, tak mohla od roku 2007 o věci diskutovat. Tady se všichni na to vykašlali, nikdo z nich tu smlouvu ani nečetl. Znali ji senátoři, když šli hlasovat? Když se to panu Štěchovi nelíbí, tak může podat ústavní stížnost.

Mělo by se v této souvislosti začít debatovat vážně o změnách pravomocí prezidenta?

V ústavě stojí, že prezident ratifikuje mezinárodní smlouvy. On se toho drží, i když se to někomu nelíbí. Pokud by se mělo diskutovat o jeho pravomocích, tak jedině v souvislosti s přímou volbou hlavy státu. Já nesouhlasím s pokusy obejít prezidenta nebo z něho udělat nepříčetného cvoka, za kterého musí podepisovat něco pan Fischer.

Prezentujete se jako ochránkyně národních zájmů. Co si pod tím představit? Navenek se mluví nejvíc o tom, jak v národním zájmu zachránit pro ČR hořické trubičky, zabijačky, špekáčky, olomoucké syrečky…

To je velmi obtížná otázka. Zažila jsem několik premiérů a po jejich vládách jsem chtěla odpověď, zda je národní zájem definován a jak jsou definovány priority státu. ČR bohužel ani jedno nemá. A tak poslanci v EP prosazují priority svých stran. To je špatné. Stávají se pak „kořistí“ evropských socialistů nebo lidovců či nadnárodních lobby.

A je EP vůbec místem pro prosazování národních zájmů?

Oficiálně vám každý řekne, že ne. Ale byla jsem ve výboru, kde se s vyloučením veřejnosti sestavoval rozpočet. Bylo to poučné. Tam jsem slyšela – já vím, že priority EU jsou takové, ale já jsem např. Němec a priority mé země jsou jiné. Takže tvrdím, že není pravda, že poslanci z jednotlivých států neberou ohled na národní zájmy. Berou, a kdo tvrdí něco jiného, je naivní.

V souvislosti s národními zájmy nedávno pronesl ironicky místopředseda ODS Petr Nečas větu, že všichni mají komisaře, jen ČR má eurokomisaře. Je jeho osten namístě?

Neodvažuji se až tak hodnotit působení pana Špidly, ale pokud byl pan Nečas nespokojen s jeho prací, tak ho jeho vláda mohla odvolat. Když to neudělala, tak je to jeho vyjádření směšné. Na evropské komisi jsem neseděla, tak si netroufnu její členy hodnotit, ale co si dovolím hodnotit, je působení Topolánkovy vlády. Jestli se někdo choval jako eurokomisař, jako europremiér a jako „euronevímco“, tak to byl „eurohujer“ Topolánek. Proč třeba vláda nezavetovala energetický balíček? Víte, co mi řekl ministr Říman? Že se bojí! Prosím vás, my jsme měli ministry, kteří se bojí! Já takové nechci.