Vládní návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny ale chtějí ve Sněmovně vylepšit dva poslanci, Jaroslav Skopal (ČSSD) a Tom Zajíček (ODS). O lepší ochranu přírody a krajiny jim přitom nejde, vadí jim dosavadní zákonná možnost občanských sdružení účastnit se správních řízení, dotýkajících se zájmů na ochraně přírody a krajiny, ať už podle zákona o ochraně přírody, nebo podle stavebního či horního zákona.

Snaha poslanců omezit veřejnost při rozhodování o zásazích do životního prostředí to není první, ale podle Ekologického právního servisu je to od roku 1992 útok nejzávažnější. Poslanec Zajíček chce právo účasti občanských sdružení omezit jen na územní řízení, Skopal navrhuje vyloučit veřejnost rovnou ze všeho úplně.

Ochránci občanské společnosti a životního prostředí musejí opět čelit známé demagogii. Není pravda, že by se správních řízení prostřednictvím občanských sdružení účastnily osoby, jež nebudou rozhodnutím dotčeny. Naopak, ve většině případů zakládají občanská sdružení a poté se přihlašují k účasti ve správních řízeních lidé, kteří povolovaným záměrem bezprostředně dotčeni jsou, ale zákony, například stavební či horní, jim nedávají jinou možnost, jak se účastníky řízení stát.

Příkladem jsou nájemníci bytů, které stavební zákon vylučuje z účasti v územním a stavebním řízení, i když třeba záměr založit velkochov dobytka či postavit chemickou továrnu může citelně ovlivnit jejich každodenní životní podmínky. Jindy mohou být členové občanského sdružení dotčeni zásahem do svého širšího životního prostoru - budováním skládky, dopravním projektem či povolením kácet stromy nebo jinak zasáhnout do krajiny v místě, které užívají k rekreaci.

Nebýt možnosti občanských sdružení účastnit se územních řízení, stála by dnes cementárna v Tmani a těžilo by se zlato v Kašperských Horách. Pokud vláda rozhodne o zrušení limitů těžby v severních Čechách, bude účast v řízeních podle horního zákona jediným prostředkem obrany místních obyvatel, stejně jako je tomu u snahy místních obyvatel zabránit pokračování těžby na Tlustci.

Mnohé spontánně vznikající místní občanská sdružení využívají účasti v územních řízeních při oponování záměrům výstavby hypermarketů, budovaných i podle názoru místní samosprávy často nekoncepčně.

Ještě hůře než životní prostředí dopadá demokracie. Oba poslanci obcházejí legislativní radu, poradní orgán vlády složený z dvaceti proslulých právníků, kteří u vládních návrhů hlídají soulad návrhu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i se zákony. Tom Zajíček se červenat nemusí, ten má nelítostný boj proti všemu vládnímu v náplni své opoziční práce, ale poslanec Skopal jedná vládě za zády. Není to ovšem první případ pozměňovacího návrhu, který je v rozporu s ústavní úpravou ochrany lidských práv. Praxe poslanců ČSSD obejít až ve Sněmovně připomínkové řízení a legislativní radu je běžná.

Ve Skopalově případě je navíc napováženou, že jeho návrh odporuje i programovému prohlášení vlády a koaliční smlouvě. V ní se strany zavázaly podporovat rozvoj občanské společnosti a její účast na správě věcí veřejných, a také k tomu, že budou udržovat a zkvalitňovat účast veřejnosti při ochraně životního prostředí. Zavázaly se i k tomu, že se zasadí o ratifikaci Aarhuské úmluvy z roku 1998 o účasti veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí. Neznám evropskou zemi, v níž by si takový návrh mohl dovolit podat soc. dem. poslanec.

Zajíčkova ODS má možná z ostudy kabát, ale Skopalova ČSSD by se s návrhem směřujícím k omezení veřejné diskuse a práva občanů vyjadřovat se k věcem, které se bezprostředně dotýkají jejich každodenního života, smířit neměla.

PRÁVO 24. října