Jenže to by musel popřít slova svého prvního místopředsedy Jana Zahradila, který se naposledy v sobotním Právu štítivě odtahoval od označení politiky ODS jako nacionalistické s tím, že jde o pouhou nálepku a že ODS pouze kritizuje "některé aspekty evropské integrace".

Vskutku, hranice nacionalismu či "pouhého" populismu v politice není vyměřena na centimetry. Obhroublosti a hloupé slovní úlety některých představitelů ODS ještě nemusí znamenat, že Topolánkova strana skočila do jednoho pytle k politikům evropské periferie kalibru rakouského Haidera či francouzského Le Pena. Do xenofobního bahna zatím občanští demokraté naštěstí nezabředli, alespoň ne jejich celorepubliková reprezentace.

To bývalý dlouholetý místopředseda ODS a jeden z někdejších hlavních tvůrců jejich politického směřování Miroslav Macek se onu hranici populismu snaží o pořádný kus posunout.

Vítězství ultrapravicové Švýcarské lidové strany v čele s miliardářem Christophem Blocherem prý nezapříčinil populismus, ale, jak Macek píše na svých internetových stránkách, fakt, že "spousta lidí ve Švýcarsku (ale vsaďte se, že i v Česku) se spolu s ním (Blocherem) domnívá, že cizinci, přicházející do země pracovat, by se měli asimilovat a stát se se vším všudy, včetně způsobu života, Švýcary, a nikoliv činit ze Švýcarska multietnickou společnost, plnou nových zvyklostí, včetně špindírství, parazitování na společnosti a zločinu". Mimochodem, Blocherova strana kromě snižování daní agitovala také inzerátem ve znění My, Švýcaři, jsme vždycky víc než negři.

Nejde o to, že se takto ke Švýcarské lidové straně staví zrovna vysloužilý politik Macek. Závažnější je, že svou zkratkou naznačuje návod, jakým směrem se může evropská pravice napříště ubírat.

Na českém politickém rybníku zatím strach z cizích "špindírů" není tak velký, aby se pouze díky němu udržela při životě na parlamentní úrovni nějaká politická strana. Svědčí o tom propadák Sládkových republikánů již ve volbách v roce 1998 a série neúspěšných pokusů o sjednocení ultrapravicové scény. To však ještě neznamená, že by ve voličském rezervoáru extremisté nebyli.

Pro velké politické strany platí heslo "každý hlas dobrý". Už Miloš Zeman přece o Sládkových republikánech tvrdil, že jsou to jen zdivočelí sociální demokraté, čímž snad naznačoval dobrý úmysl je "kultivovat".

Jeden z čelných představitelů ODS se v nedávném osobním rozhovoru nechal slyšet, že "kdyby tady byli republikáni, nemuseli bychom být tak nacionalističtí". Jinými slovy. Ani ODS si nevystačí pouze s klasickými pravicovými sliby jako je snižování daní. Vždyť tato největší pravicová strana se potýká s volebními neúspěchy už od roku 1996. Proto v očích mágů volebních kampaní potřebuje nutně nástavbu. Tu může hledat právě u lidí, kteří nerozlišují mezi kategoriemi pravice a levice, ale uslyší na plochá hesla o zlém Bruselu a zániku české státnosti.

Nejsmutnější na tom je, že tak často zmiňovaná debata o Evropské unii je pro Česko vskutku životně důležitá a zdaleka v ní nejde jen o postavení národních států. Jestliže se navíc vládní argumentace se svou povrchností mnohdy ODS vyrovná, pak vzniká živná půda pro populisty. Ať už v ODS či kdekoli jinde.

PRÁVO 22. října