Proč by to ale dělali, když každý poslanecký hlas má cenu? Parlamentní kuloáry už celá léta brázdí desítky známých i neznámých tváří. Lobbisté odchytávají poslance různých stran, přimlouvají se za projekty svých zaměstnavatelů, získávají hlasy pro podporu zákonů, které mohou přinést někomu prospěch, upozorňují na problémy svých chlebodárců a žádají o pomoc při jejich řešení. A to je jen ta viditelná část.

Výrazně se projevují lobby sázková, energetická, tabáková, myslivecká, léková, televizní. Díky nim se např. nezvýšily odvody provozovatelům loterií, výhodně se prodávají emisní povolenky, nezvýšila se spotřební daň z cigaret či trvá zákaz kontaktního norování.

Například minulý týden ve Sněmovně uspěla lobby kolem hazardu a částečně i lobby tabáková. Na dotaz Práva, jak probíhala debata v klubu ODS, poslanec Boris Šťastný uvedl: „Tento bod nebyl široce diskutován a ze strany předsedy klubu bylo pouze sděleno, že jde o technickou změnu. Jsem přesvědčen, že muselo jít o nějakou širší dohodu na úrovni politických stran... Tuto dohodu spíše připisuji tomu, že k ní muselo dojít na vyšších patrech, kam my běžní poslanci nedosáhneme.“

Jak zajistit, aby se křehká hranice, která je mezi lobbingem a korupcí, neprolomila?

Podle šéfa zelených Ondřeje Lišky již k prolomení této hranice minulý týden došlo. Podle něj je třeba lobbing zregulovat a je nutné se podívat i na financování stran. Nicméně Liškův návrh na zřízení pracovní skupiny pro zprůhlednění financování stran a k protikorupčním opatřením v úterý ve Sněmovně podpořilo jen 40 poslanců. K jeho spolustraníkům se připojili pouze komunisté a jednotlivci z ostatních stran.

Kodex je u ledu

Již před lety se o stanovení mantinelů pokusil tehdejší šéf Sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), který sepsal tzv. etický kodex poslance. Navrhoval v něm povinnou registraci lobbistů a omezení pro poslance, aby se mohli setkávat jen s lidmi, kteří by byli v seznamu. Politici se sice nejdříve tvářili na kodex příznivě, přesto Zaorálkův dokument skončil u ledu.

Nyní tedy soc. dem. přichází rovnou s návrhem zákona. Lobbing se má stát volnou živností a její provozovatelé budou registrováni na ministerstvu vnitra, budou muset zveřejňovat své schůzky s politiky i příjmy. Veřejní funkcionáři, např. ministři, poslanci, senátoři a šéfové státních orgánů, budou muset evidovat a zveřejňovat každou schůzku s lobbisty.

A opět se někteří politici tváří na regulaci kladně, ale vyjádřili pochyby, zda iniciativa má šanci.

„Je třeba, aby zákon byl přijat, aby lobbing byl transparentní, a ne aby se dělal pokoutně, jak je zvykem v ČR. Návrh soc. dem. je solidní základ, o kterém se dá jednat. Ale jak vidíte, tady neprochází nic,“ řekl lidovecký šéf Cyril Svoboda.

Na podpoře zákona se podle Pavla Kováčika shodli v klubu komunisté. I on ale jeho případné schválení vidí jako běh na dlouhou trať: „Jako negativum návrhu vidím to, že méně bohaté skupiny, které nebudou mít na lobbistu, budou zkráceny.“ Podle něho mohou být politici, kteří budou omezeni ve stycích s lobbisty, odříznuti od informací.

Langer: zákon nic nevyřeší

Váhavě se k pokusům o regulaci stavějí již léta občanští demokraté. „Žádný zákon nic nevyřeší. Pro mě bude směrodatné, jak bude přesně uvedeno, kdo je lobbista. Jestliže mám hlásit kontakty s nimi, tak musím vědět, kdo to je,“ řekl Právu místopředseda ODS Ivan Langer.

Právě on čelil kritice za to, že v roce 2000, ještě jako místopředseda Sněmovny, lobboval za zájmy byznysmena ve stavebnictví Luďka Sekyry.

„Mám v sobě zdravý český patriotismus. Když přichází český podnikatel a chce vybudovat firmu, která bude v českých rukou, tak se mi to líbí,“ hájil se, když kauza vyšla najevo. Ochrannou ruku nad ním tehdy držel i premiér Mirek Topolánek, který tvrdil, že „každý z nás lobbuje desetkrát denně“. Na tom, že členové vlády lobbují za české firmy, prý nevidí nic špatného.

„Obrátí se na mě firma a shodou okolností jsou to lidé, které znám. A říkají mi: My bychom chtěli koupit od té a té firmy, která má státní charakter, to a to. Řeknu: To záleží na ekonomii toho projektu. Dobře, zavolám příslušnému řediteli a říkám: Máte v úmyslu někdy prodat to a to? On říká: Nemáme. Tím to pro mě končí,“ prohlásil tehdy Topolánek v televizi.

V Unii je registrace lobbistů dobrovolná
S lobbingem nemá potíže jen Česko. Také Evropa si s ním neví rady. Tisícovky různých lobbistů, kteří se pohybují po Bruselu, vyburcovaly švédské politiky, že si do programu svého předsednictví chtěli zařadit regulaci lobbingu, či alespoň stanovení pravidel pro jejich působení, vetknout.
Nakonec to neudělali a tak jediným počinem, k němuž dal podnět již před čtyřmi lety komisař pro administrativní záležitosti, audit a protikorupční politiku Siim Kallas, zůstává vznik dobrovolného registru subjektů, kteří se lobbingu v evropských institucích věnují. Zatím se do něho přihlásily zhruba dva tisíce organizací. V bruselských kuloárech se prý ale pohybuje mezi 15 a 20 tisíci lobbistů.
Proto Evropská komise spolu s Evropským parlamentem chystají společná pravidla a principy, na jejichž základě má vzniknout společný registr.
Z našich sousedů má zákon regulující lobbing Polsko a Maďarsko, Slovensko se o jeho přijetí pokoušelo. Přísný zákon mají ve Spojených státech, kde první regulaci lobbingu udělali již v roce 1946. Existuje tu povinný registr a o vzájemných kontaktech musejí informovat jak politik, tak i lobbista. V Británii regulace míří víc vůči politikům, kteří mají povinnost se řídit etickým kodexem.
V Německu je pravidelně zveřejňován seznam lobbistů působících ve Spolkovém sněmu. Ve Francii, v Dánsku či v Rakousku přítomnost lobbistů v parlamentech částečně upravují jejich jednací řády.