Článek
Výdaje na volby od roku 2006 partaje podle jejich výročních zpráv a veřejných odhadů souhrnně přišly na skoro 1,9 miliardy korun. Navíc lze odhadovat, že zrušené předčasné volby toto číslo ještě zvýší.
Nejvyšší náklady na kampaň za poslední tři roky přiznává ODS, která utratila přes 940 miliónů. Hned za ní je soc. dem. s oficiálními výdaji kolem 610 miliónů. Třetí se umístili lidovci se 138 milióny následováni KSČM se zhruba 123 milióny.
Nejméně na volby věnovali zelení s výdaji kolem padesáti miliónů Kč. Nově vzniklá strana TOP 09 uvedla, že chtěla na předčasné volby utratit asi 30 miliónů korun.
Pro představu, v roce 2008 dostaly strany od státu téměř 900 miliónů Kč, na členských příspěvcích vybraly necelých 65 miliónů a od sponzorů dostaly 128 miliónů. Nejvíce peněz obdržela od státu ODS a ČSSD (346 mil. a 234 mil.), a stejně tak k oběma partajím byli nejštědřejší sponzoři (75 mil. a 38 mil.). U příspěvků pomyslné první místo obsadili komunisté s 26 milióny.
VÝDAJE NA KAMPAŇ (v mil. Kč) | ||||
---|---|---|---|---|
PSP 2009-10 | Eurovolby 2009 | Kraje a Senát 2008 | Komunální a Senát + PSP 2006 | |
ODS | 230 | 40 | 320,5 | 350 (122+228) |
ČSSD | 190 | 61 | 97,5 | 261,5 (66+195,5) |
KDU-ČSL | 30 | 5 | 35,5 | 67,5 (25,6+42) |
KSČM | 30 | 17 | 33 | 40,5 |
SZ | 5 | 4 | 15 | 26,3 |
TOP 09 | 30 | - | - | - |
Stropy na kampaň
Jedním ze způsobů, jak omezit mnohamiliónové útraty politických stran na kampaň je nastavení stropů. Obhájci tohoto přístupu argumentují tím, že by se vyrovnaly šance jednotlivých partají v boji o hlasy voličů a snížil se význam sponzorů. Tento přístup podporují například lidovci či komunisté.
Omezení výdajů na různé typy voleb volby existuje v několika zemích, například ve Francii, Británii či v Izraeli.
Při francouzské prezidentské kampani v roce 2007 mohli kandidáti v prvním kole utratit 16,1 miliónu eur (400 miliónů korun) a ve druhém až 21,6 miliónu eur (540 miliónů Kč). Vítězný kandidát Nicolas Sarkozy podle zdrojů z Knihovny amerického Kongresu v kampani utratil celkově 21 miliónů eur, zatímco jeho oponentka Segolène Royalová 20,7 miliónu eur.
Při volbách do francouzského Národního shromáždění, kde na rozdíl od české Sněmovny je většinový systém, se stropy na jednoho kandidáta vypočítávají na základě pevného základu (38 tisíc eur) s ohledem na počet lidí v daném okrsku (15 eurocentů za obyvatele) a s přihlédnutím k inflaci (krát 1,18).
Tudíž každá francouzská politická strana by ve volebním okrsku (těch je celkem 577), v němž průměrně žije sto tisíc lidí, mohla za propagaci kandidáta utratit maximálně 62 540 eur (přes 1,5 miliónu korun). Ve Francii tudíž jedna strana může celkem ve volbách do dolní komory utratit 865 miliónů Kč.