Tatáž opozice by ráda koalici zatnula tipec alespoň na rozpočtu 2004, poznamenaném úspornými - krutými (KSČM) či nedostatečnými (ODS) -opatřeními reformy veřejných financí. Ale je snad už natolik apatická a demoralizovaná, že projev do boje nasazeného prezidenta Klause vyzněl skoro flegmaticky, někteří opoziční poslanečtí zbrojnoši se ani nedostavili a rozpočet v prvním čtení projel Sněmovnou jako hroudou másla.

I vedení sociální demokracie si jistě gratuluje, že udrželo svého šéfa v čele strany, zatímco oponenty uvnitř partaje v uctivé vzdálenosti a kdesi v šeru (odkud pořádně nevidí a ničím na nikoho důležitého nedohodí). Řídící socialisté si gratulují, že udrželi koalici pohromadě a politický kurs v náležitém směru. Klepou si na rameno, že (asi) umějí reformní ekonomické "nezbytnosti" uvádět do života. Že dokázali, že to (asi) dokážou. A že s použitím vysoké politické kultury přeslechli požadavky odborů, že hlas nepočetných pravicových ministrů naopak u nich nezapadl a že se i přesto mohou nazývat socialisty.

Tuhle idylu vlastně nejsou s to nerušit ani průzkumy veřejného mínění, které již řadu měsíců zaznamenávají pokles preferencí ČSSD. Od časů Jana Husa je v Česku akademickou hodnotou nechat se za reformní pravdu fyzicky zničit. A jsme u nás zvyklí vybojovávat - Bílou horou počínaje a mnichovskou dohodou či moskevskými protokoly konče - slavná "morální vítězství". Třeba se i zničená ČSSD (která však pochopila, co je třeba činit) nakonec dostane do vlasteneckých čítanek a prostonárodních kalendářů.

Navzdory tomu všemu je však - včera zveřejněný - průzkum agentury STEM přece jen drsným čtením. U této agentury poprvé bylo v terénu zjištěno, že sociální demokracii s pouhými 16,6 procenta podpory odsunuli budoucí voliči až na třetí místo. A je to ještě horší: kdyby se dnes konaly volby, všechny strany vládní koalice dohromady by získaly jen necelých 27 procent, takřka přesně o 6 procent méně, než má samojediná ODS (32,6)!

Poměr sil ve Sněmovně by byl ovšem katastrofální, protože Unie svobody-DEU s 3,5procentní podporou by v poslaneckých lavicích už vůbec nezasedla. Ani lidovci si nepolepšili, byť se svými 6,7 bodu se stále mohou vydávat za nehybnou "klidnou sílu".

Uvědomíme-li si, že veřejnost dosud nepocítila žádné konkrétní dopady reforem a pouze je louská v novinách či o nich z televize slyší, pak "blbá nálada" voličů proti vládě nevěstí do budoucna nic dobrého. Sestup preferencí může pokračovat. A tento holý fakt je mnohem nevyhnutelnější, než byla - na podloží vnitřně a velmi trapně rozhádané ČSSD - volba Václava Klause prezidentem republiky.

Profesionální plačky si teď jistě zakvílí nad vzestupem komunistů, kteří se nyní s 18,5 procenta potenciálních voličů blýskli stříbrnou medailí. Stoupající hladina v tomto rezervoáru protestních hlasů, postojů a pocitů je ovšem známou věcí a - s většími či menšími výkyvy - jevem stejně trvalým, jakým je jinde vzestup populistické pravice (viz víkendové vítězství populistů Christopha Blochera ve Švýcarsku). Jde pouze o protest?

Nepřímou odpověď zprostředkovala agentura STEM řečí čísel, přesněji: kvantitativním vyjádřením preferenčních přesunů hlasů, k nimž od posledních voleb došlo. Náhlé sympatie ke KSČM pro celých 15 procent voličů, kteří roku 2002 dali hlas ČSSD, šlo v levicovém volebním rybníku očekávat. Ale jak si vyložit, že celých 14 procent lidí se od socialistů přesunulo k jasné pravici - 12 procent k ODS a 2 procenta k US-DEU?

Je to prosté - a rovněž velmi důležité. Ano, voliči postzemanovské soc. dem. povýtce protestují. Protože však masa "zkomunizovaných" voličů se takřka rovná mase voličů "zpravicovatělých", je nutno analýzu doplnit zřejmým faktem: velká část občanů již nerozezná levý střed od středu pravého. Je to důvod k oslavám, nebo k zamyšlení?

Výsledky volebních preferencí jsou dobře čitelné. Tradiční politické proudy se však ocitly v mlze. A velké zavedené partaje jsou pro čím dál větší počet občanů naprosto nečitelné.

PRÁVO 21. října