V nedávných průzkumech se ODS umístila na prvním místě, než ji nahradila soc. dem. Tehdy však ještě naplno nepropukla toskánská kauza. Uškodí vám to ve volbách?

Věřím, že nikoliv a že celé Toskánsko nakonec povede k hlubšímu zamyšlení, zda tyto fízlovské, estébácké metody jsou tím, co by v předvolebním boji mělo být používáno. A až vítr odvane tu mlhu a smradlavý kouř, kterými to vše bylo zahaleno, tak se jednoho dne dozvíme, kdo, proč a za kolik to udělal.

Když jsme u průzkumů, poslední čísla ukazují, že by se do parlamentu dostala TOP 09 a ambice dostat se do Sněmovny má i strana Věci veřejné. Obě partaje vám konkurují, VV dokonce vznikla jako iniciativa proti ODS na Praze 1. Jsme svědky tříštění pravice?

Určitě je velkým rizikem a velkou nevýhodou pravice, respektive nelevicových politických stran, že je tímto způsobem roztříštěna. To nepochybně zvyšuje šance populistické a extrémní levice, která se sbližuje více než kdy předtím. A je smutně symbolické, že když dvacet let po listopadu 89 srovnáte program sociálních demokratů a komunistů, tak zjišťujete, že je prakticky totožný. Poskytuje to velkou výhodu populistům a extremistům – tedy sociálním demokratům a komunistům.

A velkou koalici si představit dovedete?

Nedokážu. Vzpomínám si na období, kdy předsedou vlády byl Jiří Paroubek, měl dva koaliční partnery a ve Sněmovně většinu s komunisty. Lidově řečeno si se svými koaličními partnery vytíral zadek, protože vše, co chtěl, prohlasoval s komunisty. A v okamžiku, kdy sociální demokracie bude mít s komunisty většinu ve Sněmovně, tak nevěřím tomu, že by respektovala jakoukoli koaliční dohodu, a stejně by nakonec hlasovala s komunisty.

Vy stále mluvíte o sociální demokracii a komunistech. Nejsou však vaši největší nepřátelé uvnitř vlastních řad? ODS neopomíná upozorňovat na roli Paroubka a komunistů na pádu vlády. Na to však lze namítnout, že se od opozice logicky očekává, že půjde vládě po krku...

Za jiných okolností bych řekl: Ano, logicky. V okamžiku, kdy vláda nebo Česká republika předsedá Radě Evropské unie, potom říkám, je to nelogické.

Jistě, ale neméně stejnou zásluhu na tom mělo trio z ODS: Tlustý, Schwippel, Raninec. Ty už tolik nezdůrazňujete. Když se podíváte na pražskou kandidátku, tak tam na volitelných pozicích jsou takřka všichni lidé blízcí Pavlu Bémovi. Nenastane situace, že ODS bude vládnout, ale ve skutečnosti bude za nitky tahat pět poslanců?

Toto je něco, co nepřímo podporuje argument velké koalice a zabránění vyděračským hlasům. Věřím, že jsme se náležitě poučili z té katarze, kterou jsme prošli, a z pádu vlády, kvůli mimo jiné zradě našich tří bývalých poslanců. Věřím, že taková situace nenastane a Mirek Topolánek to i při jednáních před hlasováním o důvěře řekl jasně: jsou hranice, které nepřekročím. Je cena, kterou se nevyplatí platit za to, aby vláda existovala.

Takže nás možná čekají další předčasné volby?

Politická strana je jako družstvo. Každý má jeden hlas. A nemáte nikdy na doživotí majoritu. A musíte znovu a znovu obhajovat pozici, kterou jste získal. Musíte se spoléhat na to, že lidé v politické straně k sobě nepřistupují jako manželé, kteří si sebe navzájem vybrali, ale sdílíte s nimi nějaký hodnotový základ. Věřím, že poučení z pádu vlády a vnitřní nejednoty bude dostatečným mementem pro každého poslance, ať už bude z Prahy, Olomouce nebo Pardubic.

Naznačujete snad, že roztržka mezi Bémem a Topolánkem je zažehnána?

Nevím, jak bych definoval tu roztržku. Podle mě každý, kdo vstoupí do Sněmovny, tam není jen sám za sebe, ale reprezentuje i celou politickou stranu. Buď v sobě má dostatek odpovědnosti, pokory a respektu k mandátu, který získal, nebo nemá. A pokud ne, tak tomu nemůžete nijak předcházet.

Co byste tedy řekl o uprchlících z řad ČSSD, kteří umožnili Topolánkově vládě existovat?

Pro mě to jsou lidé, kteří byli ze sociální demokracie vypuzeni, když si vzpomenu na pana Melčáka, a byli to lidé, kteří zareagovali na povolební "únorový paroubkovský projev“, jímž se vyjádřil k volbám a odmítl uznat svoji porážku.

Vzpomeňte si, jaké tahanice jsme měli po minulých volbách. Těm jsme mohli snadno předejít, kdyby se Jiří Paroubek smířil s prohrou, řekl by, že respektuje právo vítěze voleb sestavit vládu a je připraven s ním vyjednávat o podmínkách existence a tolerance takové vlády. Myslím, že tam byl zakopán pes pro výhrůžky, kterými Jiří Paroubek častoval své poslance.

Ale mandát měli od voličů k plnění programu strany, takže nejférovější by bylo odstoupit.

Člověk musí umět přiznat prohru. Politik by měl kromě osobních ambicí mít odpovědnost za celý stát. A troufnu si tvrdit, že kdyby na místě Jiřího Paroubka byl politik formátu Miloše Zemana, tak by vláda vznikla, nebyli by žádní přeběhlíci. Ta vláda by mohla fungovat na základě jasně definovaných pravidel a ta vláda by byla schopna dokončit evropské předsednictví. Z malosti Jiřího Paroubka a jeho povahových vlastností došlo k tomu, k čemu došlo. Přeběhlíky si vytvořil on sám. 

Celý rozhovor si můžete přečíst ve čtvrtečním vydání Práva.