„Žádný cizinec u nás nesmí být zpopelněn,“ řekla Novinkám Milena Rambousková jednatelka pohřebního ústavu Auriga. Podle ní musí být tělo, o které se nikdo z příbuzných nepřihlásí, uloženo do hrobu, aby se kdykoliv v budoucnu dala udělat exhumace a bylo možné ostatky převést. Pohřeb by v takovém případě šel na útratu obce, v jejímž katastru dotyčný zemřel.

Podle Rambouskové musí být pro převoz nebožtíka vystaven úmrtní list a takzvaný umrlčí pas. To je dokument, který se vydává na základě mezinárodní úmluvy o přepravě mrtvol, která byla podepsána v Berlíně v roce 1937. Pas je nutný pro jakoukoliv přepravu ostatků a vydávají jej krajské hygienické stanice.

Rakev pro repatriaci musí mít okénko

Rakev pro repatriaci musí být pevná měla by mít konkrétní minimální tloušťku. Musí mít kovovou vložku a měla by mít také okénko, aby bylo možné nahlédnout dovnitř.  „Rakev musí být zaletovaná a na jejím víku by měl být vzduchový filtr, aby vyrovnával případné změny tlaku,“ doplnila Rambousková. „Rumunsko je jednou ze zemí, do které by měl být zesnulý přepraven nabalzamovaný,“ dodala jednatelka.

K otázce repatriace Rambousková uvedla, že český zákon o pohřebnictví ukládá  povinnost předat ostatky pouze pohřební službě. Konzuláty často prý chtějí nahlásit jakým vozem se převoz uskuteční, případně požadují vedle výše zmíněných dokumentů i kopii technického průkazu vozidla.

Rambousková nicméně připustila, že některé pohřební služby předávají nebožtíka přímo rodině, což se děje především v případě repatriací na Ukrajinu. Dodala však, že podobný postup je v rozporu se zákonem a dotyční se vystavují riziku odebrání koncese.

Mezi bývalými socialistickým státy existují dohody o vzájemném uznávání úmrtní listů, v případě některých dalších zemí se však musí úmrtní list složitě ověřovat přes ministerstvo zahraničí, dodala Rambousková. „Například v Rumunsku není pohřeb bez úmrtního listu možný,“ uzavřela jednatelka.