Ve Sněmovně a v novinách elektronických i tištěných bouří proti "evropskému superstátu" či "panovníkovi, který nám bude vládnout z Bruselu", a proti jiným ranám evropským, které by na Česko mohly dopadnout, bude-li přijata tzv. evropská ústava. A zaklíná vládu, aby na římských jednáních byla pevná, neústupná, aby bojovala jako lev řvoucí. Když se však o tomtéž dokumentu před několik měsíci předběžně jednalo v takzvaném evropském Konventu a když český poslanec (ODS) Jan Zahradil zjistil, že většina má jiný názor než on, prostě utekl. Když tam budó, tak cófnem! Od koaliční vlády však vedení občanských demokratů vyžaduje bojovnost pitbula.

Tak jako hrom a blesk mívají většinou bratříčky, není ani hrdinství a zásadovost ODS v podání poslance Zahradila sirotkem. Aby názorně českým občanům ukázala, jaké morové rány se v českém ovzduší objeví po případném schválení evropské ústavní smlouvy, objednala si ODS u českých právních expertů rozbor navrhovaného dokumentu. Experti však nebezpečí superstátu v navrhované smlouvě ne a ne objevit. Když tam budó, tak cófnem, řeklo si vedení ODS a rozhodlo, že rozbor nezveřejní. No bodejť!

Nedosti má však den na trápení modrých ptáků. I kdyby ústavní smlouva v Římě byla přijata (doufám, že bude), Česká republika by ji ještě musela schválit. A to buď referendem, nebo třípětinovou většinou (120 hlasů) ve Sněmovně a v Senátu (49). Když šlo o vstup Česka do EU, trvala ODS na referendu, a dobře činila. Připravovala se však současně i na referendum druhé. Průzkumy ale naznačují, že vedení ODS si o pokračující integraci Evropy něco myslí, ale že členská základna a její sympatizanti by v referendu mohli hlasovat jinak. Když tam budó, tak cófnem! Jako se v říjnu 2002 ze dne na den cóflo od odmítání přímé volby prezidenta k jejímu protlačování, tak je teď ODS odhodlána od lidového hlasování cófnout. Cófání má dnešní vedení ODS prostě dokonale nacvičené.

PRÁVO 14. října