„Měly jsme obrovské štěstí. Babičku jsme z bytu odvezly krátce předtím, než voda začala řádit. Chvíli poté jsme uslyšely obrovský rámus. Okamžitě nám bylo jasné, že je zle. Babiččin byt se hroutil. Vyběhla jsem ven, před dům a tam se už voda řítila až hrůza. Strhla mě a spadla jsem na kolena. Měla jsem pak co dělat, abych se dostala zpátky na nohy. Když se mi to podařilo, okamžitě jsem se vrátila, vzala pětiletou dcerku Nikolku. Ani nevím, jak jsme se dostaly k autu a ujely k bratrovi do bezpečí. Bylo to strašné, auta, která zůstala na ulici, už plavala. Šlo nám jen o to, abychom se dostaly co nejrychleji pryč,“ řekla Právu v sobotu plačící Červenková před zničeným domem, kde se utěšovaly navzájem se svou matkou Soňou.

Ta tragédii nesla mnohem hůře. Chvěla se po celém těle, plakala a jen stěží hledala slova. „Dcera s malou se málem utopily. Najednou přišla voda... Když nás spláchla, měly jsme v domě asi půl metru, volaly jsme na hasiče. Řekli nám však, že jinde mají tři metry, a tak jsme na všechno zůstaly samy. Nevím, co budeme dělat. Voda nám vzala celoživotní úspory. Jak máme nyní prababičce říct, že se domů už nevrátí?. A kdo ví, co bude s námi. Část baráku, kde bydlíme, sice stojí, ale je podemletý,“ soukala ze sebe v slzách třesoucí se Soňa Červenková.

Dobrodružství na Prachaticku

V sobotu po půlnoci muselo prchnout před velkou vodou z Blanice i devatenáct chlapců a děvčat z Dětského domova v Žíchovci na Prachaticku. Vychovatelé děti v noci vytáhli z postelí a odvezli do školy na kopci.

„Strach jsem rozhodně neměl. Bylo to docela vzrůšo. Horší je dnešní uklízení, když už je voda pryč, “ popisoval Právu noční zážitky dvanáctiletý Michal, ale to už pohodlně opět seděl v křesle jedné z místností domova a díval se na video.

Daleko víc se bála pětiletá Nikolka. „Ráno v půl třetí jsme si vzali věci na spaní a šli jsme ke vchodu. Auta nás odvezla nahoru ke škole, kde jsme měli spát. Ale já moc nespala, i dnes jsem radši v prvním patře. Bojím se totiž vody,“ podotkla.

S možností velké vody vedení domova počítalo už několik dnů a připraveno mělo i pytle s pískem. Ty nakonec zabránily větším škodám.

Varování přišlo kolem půlnoci od hrázného z Husinecké přehrady. „Od něj dostáváme informace pokaždé, když Blanice zahrozí. V noci zde byla s dětmi naše ředitelka Irena Danková a dvě kolegyně. Společně začaly děti okamžitě stěhovat do školy vzdálené několik stovek metrů na kopci nad objektem domova. Vše se odehrálo v klidu bez komplikací,“ glosoval noční evakuaci vychovatel Pavel Brůžek.

„Museli jsme hlavně vytřít jídelnu a pustit se do úklidu dílen a skladů s potravinami a hračkami, kam se voda dostala. Naštěstí nevystoupala jako před sedmi lety,“ dodala vychovatelka Miluše Michálková. Žíchovští pedagogové se tak shodují, že škody nejsou tentokrát tak velké, ale nikdo neví, co se stane za několik hodin.