Mluvit o haiderizaci české politiky ze strany ODS je možné, jestliže máme na mysli nízký populismus, nevybíravé a přisprostlé útoky na politické soupeře, nebo nacionalismus. Haiderovci jsou též jakýmsi zrcadlem ODS, pokud jde o zneužívání sudetoněmecké otázky k rozdmýchávání politických vášní. Ve vztahu k Evropské unii a k navrhované evropské ústavě jsou dnes ale Svobodní (kteří jsou často popisováni jako extrémně pravicová, populistická strana) v mnoha směrech umírněnější a méně nacionalističtější než ODS. Zejména to, co občanští demokraté předvádějí v těchto dnech, by si Haider a jeho strana v žádném případě nedovolili.

Haiderova strana je už několik let ve vládní koalici s lidovci, kteří jsou sice kritičtí k některým aspektům navrhované ústavy, ale v žádném případě nejsou proti samotné myšlence evropské ústavy a další evropské integraci. Svobodní v podstatě lidovecké stanovisko respektují. Svobodní se proti EU vymezovali v minulosti, i když ne tak virulentně, jako to dnes činí ODS. Záhy ovšem zjistili, že je tato taktika stojí voličskou podporu, a svou protievropskou rétoriku podstatně zmírnili. O tom, že ve vztahu k EU si haiderovci počínají uvážlivěji než ODS, svědčí i jejich chování v Konventu, který připravoval návrh evropské ústavy.

Zatímco Zahradil a několik dalších politiků, kteří vesměs reprezentují krajní extrémy evropské politiky (včetně krajní levice), předložili tzv. minority report, který de facto ústavu odmítl a navrhoval uspořádání Evropy, které by ji vrátilo někam před Maastricht, zástupce Svobodných Reinhard Eugen Bosch aktivity Zahradilovy skupinky nepodpořil. Ignorovaly ji strany, které jsou v Evropském parlamentu sdruženy v protifederalistické frakci Unie pro Evropu národů. V ní hraje prominentní roli například Gianfranco Fini, předseda italské postfašistické Alleanza Nazionale. Zatímco Zahradil nakonec demonstrativně jednání Konventu opustil, rakouští Svobodní a dokonce i italští postfašisté diskutovali na Konventu o evropské ústavě v rámci hlavního proudu.

Protože se ODS od Zahradila nikdy nedistancovala, ba dokonce se někteří její představitelé snaží svými výroky Zahradila trumfovat, nezbývá než konstatovat, že ODS ve vztahu k EU a v dalších otázkách, které souvisí s nacionalistickými postoji, Haiderovy Svobodné už překonala. Pokud by ODS českou politiku skutečně "jen" haiderizovala, byli bychom na tom ještě poměrně dobře! V jedné věci by si ODS od haiderovců měla vzít ponaučení. I ona totiž začne ztrácet voliče, pokud se ze své protievropské hysterie rychle nevzpamatuje. Mezi oněmi devadesáti procenty voličů ODS, kteří podpořili vstup České republiky do EU, se nyní asi mnozí diví, kamže to jejich strana směřuje. Pokud se pánové Zahradil, Tlustý, Říman a Topolánek ze svého protievropského třeštění rychle neprobudí, mohou s překvapením zjistit, že se ODS propadá v průzkumech veřejného mínění. Už teď je možné s jistotou říci, že pokud se bude konat referendum o evropské ústavě, mnoho voličů ODS ji podpoří.

PRÁVO 10. října 2003