Když bude vytrvale tvrdit, že na klíčové hlasování o vládní reformě nepřišel nikoli proto, že se na mol opil, ale proto, že je mu reforma vcelku sympatická, nechtěl ji pomáhat shodit a k tomu se bál hněvu modroptáčných, po čase se tohle tvrzení stane pravdou. Jestli si bezpartijní sirotek ještě k tomu ohlídá konzumaci alkoholu pod mírou, začne častěji vystupovat ve sněmovních rozpravách, po čase vstoupí do jednoho z koaličních klubů a třeba i do nové strany, stane se možná výrazným politikem. Jeho šance v příštích volbách nemusí být nicotné.

Jsem zvědav, jestli na to budou myslet pánové Tlustý & spol., až budou příští týden jednat o Kottově vyloučení z klubu. O 900 tisíc státního příspěvku ročně za jeho mandát by tím nepřišli, ztráta jeho hlasu taky není momentálně rozhodující (i když za čas může být), horší je, jestli jim nedojde, že rozpoutáním hysterické kottománie propadli u zkoušky ze zdravého rozumu. Když si tak srovnám poslancův alkoholický prohřešek s výstupy jeho "ctihodných" kolegů v posledních dnech (Tlustého historický exkurz do 16. století, Langrovy představy o Berijovi a Stalinovi, Topolánkova osvětimská lež), nalézám pro klopýtnuvšího Petra Kotta ve svém srdci odpuštění.

PRÁVO 9. října