Přímým ohrožením českých národních zájmů je kupříkladu nespokojenost Němců se skutečností, že mají o pouhé dva hlasy víc než Poláci. Přímým ohrožením českých národních zájmů však je především snaha těch druhých o vytvoření jakéhosi superstátu, v němž se národy rozplynou jako cukr v kafi. Štěstí, že alespoň my máme své buditele, kteří to prokoukli. Ostatním národům je to zřejmě putýnka.

Oč v té komedii jde, lze jen zdánlivě těžko pochopit. Před referendem dělali národovci všechno pro to, aby ztížili náš vstup do Evropské unie. Když se to nepovedlo, jsou rozhodně pro EU, ale vadí jim údajné snahy o vytvoření superstátu. V jednom však drží dokonalou kontinuitu: stále líčí Evropu jako agresivní velmoc, která se nás chystá pozřít a vysát, místo aby uznala naši výlučnost a stala se dobrovolným zájmovým spolkem pro rozkvět české kotliny a moravských úvalů. Přeloženo do řeči politických symbolů a sloganů je to tedy opět ta osvědčená mobilizace, která ODS přihrává volební hlasy, protože ona jediná bojuje proti čertům, které sama vymalovala na zeď.

Je to dobře vymyšleno, ale má to i slabinku. Strach z velké Evropy přiživuje historická zkušenost věčně ohroženého malého národa. Slabinka vyplývá z faktu, že se Češi už nějaký čas po té nepřátelské Evropě pohybují a nemají s ní špatné zkušenosti a nebojí se jí, někteří se dokonce odvolávají k evropskému soudu, aby jim pomohl proti liknavým českým soudům. Tito lidé sotva stráví srovnání dnešní Evropy s předbělohorskými Habsburky, jímž včera strašil příležitostný historik Vlastimil Tlustý. ODS tedy hraje hlavně o hlasy těch ustrašených Čecháčků, co byli nejdál u tety v Ledečku, ale těch stále ubývá.

Evropský parlament je určen k tomu, aby se v něm střetávaly zájmy evropských národů, aby se vytvářela přirozená spojenectví, aby nastávaly přirozené střety a aby se hledaly všeobecně přijatelné kompromisy. Kdo se tomu - navrch také na parlamentní půdě - okázale diví a hledá v právu jiných na prosazování svých zájmů nebezpečí pro zájmy naše a právě jen naše, je buď politický diletant, nebo demagog. Což lze v obou případech chápat jako výzvu, aby se raději vrátil ke své původní profesi.

PRÁVO 8. října