Článek
"Mně se toho povedla spousta. Pochopil jsem, že na dokonalou znalost celé té agendy bych potřeboval opravdu tak dva roky, ale pak už bych to tedy válel. Ale na to, aby člověk mohl začít něco dělat a pomáhat, tak určitě stačí ty dva měsíce," hodnotil Kocáb své možnosti.
Za úspěchy považuje například připravovanou úpravu shromažďovacího zákona, kterou předložil vládě v reakci na zvýšené aktivity extremistů. Ministři o ní budou jednat v pondělí. Také místa v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, kde za druhé světové války stály sběrné tábory pro Romy, by se měla podle jeho slov brzy dočkat pietní úpravy.
Kocáb se navíc stále nevzdal naděje, že se mu ještě podaří přimět poslance, aby schválili chybějící antidiskriminační zákon. "Těžko najdu jakýkoli bod z těch, které jsem si předsevzal, že dotáhnu, který bych neposunul do toho stavu, který jsem předpokládal," zhodnotil Kocáb.
Velkým zážitkem pro Kocába byly také různé mezinárodní konference, na nichž zastupoval nejenom Česko, ale jakožto zástupce předsednické země Evropské unie celou evropskou sedmadvacítku. "Já to samozřejmě hodnotím jako velkou příležitost," konstatoval.
Z ministra opět umělcem
Vyloučil však, že by u předčasných voleb usiloval o návrat do politiky. Místo kampaně se tedy bude věnovat letním koncertům Pražského Výběru II., a navíc hodlá dokončit nové album, které už by podle něj mohlo být už brzy na světě.
Bude si ale muset opět zvyknout na převrácený životní režim, od něhož se po dobu výkonu ministerské funkce musel oprostit. Běžně totiž pracuje v domácím studiu celou noc a uléhá často až s prvními ranními slunečními paprsky.
Úřednickému rytmu se však prý přizpůsobil překvapivě snadno, podobně jako při mezikontinentálních letech mezi Evropou a Amerikou. Stejný způsob zvolí i po "odletu" do světa hudby. "Zase se to překlopí, to vím bezpečně. Protože práce v noci mi dává klid a rozjíždí moje tvůrčí procesy," dodal.
"Tím, že to končí, tak zůstává jenom životní zkušenost, nic jiného," uzavřel Kocáb svůj tříměsíční návrat do politiky. Kocáb coby politik proslul po listopadu 1989, když se zasloužil o odchod ruských vojsk z Československa.