Jen to ten, který my pamětníci známe z let padesátých, možná ještě šedesátých, kdy se počasí na výši hladiny v řekách a říčkách projevovalo jen pramálo? Anebo je to ten, který známe z novějších časů, kdy po deštích jdou říčními koryty divoké vody, ale sotva přestane pršet, vynoří se kamení na dně?

Letošní sucho nepochybně škodilo, ale pokud jde o stav vody - a nejen té viditelné v řekách, ale zejména podzemní - to je problém mnohem starší. Začal v těch dobách, kdy do lesů vnikla technika a těžce poškodila jejich schopnost držet vodu.

Cvičený koník, který za sebou vlekl jednu kládu a kličkoval s ní mezi stromy, mnoho škody nenadělal. Ale traktor, vlekoucí hned několik klád po spádnici, vytvoří koryto, jímž voda nenávratně uniká a nemá šanci se vsáknout. Zvážíme-li, že se tento devastující způsob lesního hospodářství stal ve své době věcí běžnou, tedy zdánlivě normální, že se tak po desetiletí těžilo všude včetně oblastí, v nichž pramení většina českých řek, a že se tyto rány vždy jen velmi pozvolna zacelují, není divu, že dna řek v nižších polohách nevidíme jen po deštích.

Možná ještě horší však je, že toto téma kromě hrstky odborníků málokoho zajímá. Je to sice ekologický malér, ale snad že vznikl pomalu a dávno, veřejnost jej nevnímá a ani ekologické aktivisty zřejmě příliš nevzrušuje. Anebo - kulantně řečeno - nepatří k jejich prioritám. Možná i proto, že s tím sotva pohnou, když stromy kácí příliš mnoho firem a traktor prostě nemůže být k lesu ohleduplný jako kůň, který se už asi nikdy nevrátí.

Pak je ovšem třeba přiznat (si) jakousi ekologickou schizofrenii. Obchvat kolem Plzně stojí za dlouholeté permanentní divadlo, Temelín nebo neratovická Spolana za vysloveně riskantní akce. Zato lesní masivy kolem českých hranic, které zemi zásobují vodou, jsou méně zajímavé. Není to náhodou také tím, že se kvůli těžkému traktoru, který začal lesům škodit někdy před čtyřiceti lety, dnes žádný televizní štáb nebude obtěžovat?

Chtěl jsem ale vlastně jen hydrometeorologům připomenout, že stav vody v řekách, obvyklý v posledních desetiletích, už dávno není normální. Kdo to vysvětlí veřejnosti a státní správě a kdo snad dokonce začne uvažovat o nějakém řešení, nevím.

PRÁVO 3. října 2003