Téměř 400 rodin, které jsou členy Pražského stavebního a bytového družstva, má s exekucemi už bohaté zkušenosti.

Ještě v březnu hrozil družstvu rozprodej majetku v hodnotě 650 miliónů korun kvůli pohledávce z roku 1996, kterou za necelých pět miliónů korun odkoupila nizozemská firma jako nedobytnou pohledávku z balíku dluhů zakoupených jinou firmou od Konsolidační agentury.

Záměru exekutora rozprodat byty i s nájemníky se družstvo ubránilo tím, že na sebe samo podalo insolvenční návrh, čímž získalo čas, aby pohledávku zpochybnilo u Nejvyššího soudu.

„Podobné situaci jsme čelili už před lety,“ sdělil Právu předseda družstva Michal Lurie. „V roce 2003 usiloval exekutor o rozprodej bytů kvůli 3,5miliónovému dluhu, za který se družstvo zaručilo jednomu podvodníkovi. I s odměnou exekutora činila konečná pohledávka devět miliónů,“ dodal s tím, že družstevníci mezi sebou nakonec dlužnou částku vybrali a dluh uhradili.

V obou případech dal však samotný exekutor přednost radikálnímu řešení rozprodejem majetku, za něž by mu po novele hrozilo kárné řízení.

„Podmínka přiměřenosti bude závazná a její nedodržení se podle novely pokládá za porušení zákona, což je bráno jako kárné provinění,“ vysvětlila Jitka Zinke z tiskového odboru ministerstva spravedlnosti, které novely exekučního řádu vládě předložilo.

Na nepřiměřenost si stěžuje každý třetí

Podle Miroslavy Tomešové, která na ministerstvu vede oddělení státního dohledu nad exekutory, patří stížnosti na nepřiměřenost exekuce k těm nejčastějším. Ze čtyř stovek stížností, které na ministerstvo ročně dorazí, je to prý každá druhá až třetí. „Většinou argumentují tím, že mají závazek v řádu několika set nebo desítek tisíc korun a exekutor jim blokuje nemovitost,“ uvedla Tomešová.

Zároveň však upozornila, že málokterá stížnost se ukáže jako důvodná. Většina lidí se na ministerstvo obrací v první fázi řízení, kdy ještě exekuce není pravomocná. Jejich majetek je pouze blokován, ale neproběhla dražba.

V této fázi řízení proto nelze nepřiměřenost exekuce posoudit. „U nemovitosti si stěžovatelé často pletou pouhou poznámku v katastru nemovitostí o nařízení exekuce s exekučním příkazem,“ vysvětlila Tomešová s tím, že poznámka v katastru zdaleka neznamená, že exekutor nemovitost prodá.

Exekutorům změna nevadí

Exekutoři se v praxi zajišťují tím, že zpravidla volí více způsobů exekuce a mají proto vydáno více exekučních příkazů. Pokud pak dlužník uspěje u soudu, který exekuci nařídil, se stížností proti prodeji nemovitosti, což může učinit návrhem na částečné zastavení exekuce, exekutor pouze pokračuje v exekuci jinou cestou než prodejem.

Nová prezidentka Exekutorské komory ČR Jana Tvrdková v tlaku na přiměřenost exekucí problém nevidí. Domnívá se dokonce, že oproti současné praxi nepůjde o zásadní změnu.

„Stávající úprava v § 47 uvádí, že exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný. Zejména vzhledem k nepoměru výše závazku povinného a ceny předmětu, z níž má být plnění závazku dosaženo,“ uvedla Tvrdková. „Kdyby exekutor skutečně prodal v dražbě dům kvůli vymáhání pohledávky 10 tisíc korun a nechal bez povšimnutí dostatečné prostředky například na účtu povinného, tak by za to byl nepochybně kárně odsouzen,“ podotkla šéfka komory.