V těchto prostorách by již brzy měli být lidé, kteří jsou pro společnost nebezpeční, ať již z důvodu své psychické nemoci nebo pro svou nenapravitelnost. Detenční ústav v prostorách brněnské vazební věznice jich může přijmout téměř pět desítek. Někteří z nich už se nemusí nikdy podívat ven, pokud znalci nedoporučí při každoročním přezkumu propuštění chovance a soud tomu dá za pravdu, může se pobyt v ústavu postupně změnit na doživotí.

Místnost pro zklidnění agresivních chovanců.

Místnost pro zklidnění agresivních chovanců.
FOTO: Petr Kozelka, Právo

Pracovat s „chovanci“ nebo „klienty“, jak se lidem zavřeným v detenčním ústavu říká, budou speciálně proškolení pracovníci. „Problémem bylo hlavně získat lékaře, ale podařilo se nám je zajistit. Plná kapacita ústavu bude 48 chovanců, o které se bude starat 39 lidí,“ řekl ředitel brněnské věznice Karel Schmeidler.

Zatímco podle stávající normy mohou být do detenčního ústavu umístěni jen psychicky nemocní lidé, nová právní úprava platná od příštího roku dá znalcům a soudům větší možnost poslat do ústavu i „normální“ lidi. „Týká se to lidí s těžkou osobnostní poruchou, jako jsou třeba sérioví vrazi. Mohou sem spadnout i toxikomani, kteří páchají závažnou trestnou činnost, ale i lidé, kterým byla nařízena ochranná léčba a oni nespolupracují nebo utíkají,“ prohlásil primář vězeňské psychiatrie Petr Stožický.

Budova detenčního ústavu připomíná spíše upravený penzion.

Budova detenčního ústavu připomíná spíše upravený penzion.
FOTO: Petr Kozelka, Právo

Den člověka zavřeného v detenčním ústavu bude podle plánu začínat ve čtvrt na sedm budíčkem, osobní hygienou, úklidem a snídaní. Dopoledne stráví v komunitě při psychoterapeutické práci, po obědě může vyrazit na vycházku do vysokými zdmi odděleného prostoru. Den končí ve čtvrt na jedenáct večerkou.

Přes upravené okolí a novou budovu nepůjde o žádný fešácky kriminál. Že se zde bude pracovat s opravdu nebezpečnými lidmi nasvědčuje i to, že je připravena speciální místnost pro případ výbuchu agresivity nebo podobného problému u některého z chovanců. Za vězeňskými dveřmi je prostor ohraničen mříží, uprostřed místnosti je jakási žulová postel. Vše je prý takřka nezničitelné. Přestože je všude čisto a místnost je cítit novotou, není nepodobná prostorám známým kupříkladu z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem.

V současné době by měl mít detenční ústav prvního chovance, ten ale teprve prochází lékařskými vyšetřeními, a je proto mimo objekt ústavu. Podle ředitele Schmeidlera by ale v blízké budoucnosti měli nastoupit další klienti, neboť pro ně znalci detenci doporučili. 

„Pracovali jsme na tomto projektu dva roky nazpátek, vymýšlely se programy a metody působení na jednotlivé diagnostické skupiny. Mohou se nám sem dostat lidé se schizofrenií, jiní nezvládnou ani osobní hygienu a budeme jim muset pomoci. Přijdou devianti, tedy laicky řečeno lidé, kterým to normálně myslí. Podobní lidé ve společnosti byli, jsou a budu, část je v léčebnách, část ve vězení a další jsou na svobodě a třeba páchají trestnou činnost. S těmi se bude muset společnost vypořádat,“ zakončil primář Stožický.