Článek
Legitimaci vám vzali?
Ne, zůstala mi na památku.
Co s ní uděláte?
Dám si ji asi do černého rámečku a budu se na ni dívat. A budu si připomínat 8. březen 2009 jako smutný den v historii Strany zelených.
Kdo je podle vás Martin Bursík?
Člověk, který nemluví pravdu.
Nemá on ale, politicky vzato, pravdu proto, že ve vnitrostranických bojích stále vítězí?
Ono to tak může vypadat a on by byl asi rád, aby to tak vypadalo, ale ve skutečnosti tomu tak není. Mně se zdá, že Martin Bursík vytváří ze Strany zelených takovou zelenou Unii svobody, kde všichni vlivní funkcionáři jsou na jeho výplatní pásce.
Můžete to dokázat?
Například členové revizní komise. Eva Tylová je ředitelkou České inspekce životního prostředí, Radan Večerka pracuje pro ministra školství, předseda komise Miroslav Rokos je pracovníkem ministerstva životního prostředí. V předsednictvu je ministr Ondřej Liška.
Jmenovala jste jednotlivce. Bursík ale dosahuje delší dobu většinové převahy v rozhodovacích orgánech SZ a říká, že jde o ryze demokratický proces.
Ten proces začal těsně před loňským teplickým sjezdem, kdy se začaly houfně objevovat nové základní organizace.
Ale to není nic proti ničemu.
Nebylo by to nic proti ničemu, kdyby to nebyli lidé, kteří jsou také zaměstnanci ministerstev.
To lze dokázat?
Samozřejmě. My jsme se pokoušeli to dokázat revizní komisi, ale vzhledem k tomu, že revizní komise je složena, jak je složena, tak není nikde dovolání. Začalo to ve středních Čechách, protože ti úředníci mají z Prahy nejblíže do středních Čech. Ve vzdálenějších krajích, jako například Moravskoslezském, se taková věc nedaří. Těsně před sjezdem tak vzniklo přes padesát základních organizací, což je krajně podezřelé, když je vznik základních organizací v průběhu roku daleko menší.
Jak to ovlivnilo konání sjezdu?
Ve Straně zelených může každá tříčlenná základní organizace vyslat minimálně jednoho delegáta na sjezd při jakémkoli klíči.
Podle pravidel, která nastolil Bursík, jste jako jeho oponenti prohráli.
Vypadá to tak. Ale strana postavená na klientelismu nemůže dlouhodobě vítězit. Martin Bursík má představu, že ve straně budou jen pragmatici.
Nemá ale z hlediska toho, jak politika funguje, nakonec pravdu?
Ne pro Stranu zelených. Všude v Evropě jsou zelení srdcaři, ne pragmatici. Obě křídla můžou existovat vedle sebe, ale jedno nemůže pohltit druhé.
Bursík ale říká, že za stranu smějí mluvit jen ti, kdo patří do demokraticky zvoleného vedení nebo byli jím pověřeni, a musí prosazovat jednotný názor. To jste nevěděla?
To mi trochu zaznívá jako hudba minulosti. Jednotná úloha strany, jednotné pevné vedení. Nezpochybňuji, že předseda mluví za stranu. Ale musí poslouchat lidi, kteří mu tu stranu tvoří. Není možné, aby neslyšel názory členů. Nebyly to přitom názory jednotlivců, ale celých skupin, názory sekcí. Týká se to zahraničí – radar, Kosovo, také se to týká zdravotnictví, kde těch připomínek bylo daleko víc. Nikdy nedržel zelenou linku směrem ke koalici, aby zájmy strany prosazoval tak, jak si lidé představovali. Nemusel jít nad rámec programového prohlášení a mohl působit jako politik, který reprezentuje velkou část SZ. Reprezentoval ale víceméně sám sebe.
Myslím si, že po roce 1989 by měla veškerá zbabělost skončit a nemůžeme si hrát na to, že budeme poslouchat šéfa a nebudeme říkat své názory.
Ale to tak běžně v zaměstnání bývá.
Ale my nejsme zaměstnanci Martina Bursíka. On vede stranu jako firmu a má za to, že zaměstnanci musí poslouchat. Je to tak, pokud jsou na jeho výplatní pásce. Ale lidé, kteří jsou tam dobrovolně a ještě platí členské příspěvky, ho přece nebudou uznávat jako firemního šéfa. Jsou to jeho partneři.
Má podle vás SZ šance dostat se do evropského a pak i do českého parlamentu?
V tuto chvíli je to myslím naprosto vyloučené.
Proč?
Nedělní republikovou radou jsme se tak zdiskreditovali, že voliči ztratili chuť nás volit.
Kteří voliči?
Voliči Strany zelených.
To ale není jednolitá skupina. Tzv. městským liberálům může Bursíkův styl vyhovovat.
Ale o autentické zelené jsme přišli.
Jak to víte?
Viděli jsme to přece v krajských volbách.
Martin Bursík říká, že za to můžete vy, oponenti.
Samozřejmě že se musí najít nějaký viník.
A že proto bylo zapotřebí vyčistit stranu od lidí, kteří dělali jen chaos. Lidem, kteří mají rádi řád, pořádek a jednoho vůdce, se to přece musí líbit.
Přesto si myslím, že nemáte pravdu. Může uspět jen u určitého procenta voličů. Demokratická výzva právě proto chtěla, aby na kandidátce do Evropského parlamentu byly umístěny oba proudy v SZ. Zástupci Demokratické výzvy nasbírali v krajích dostatečný počet nominací, a Martin Bursík řekl, že na kandidátce přesto nebudou. Pak nabídl, že je umístí na kandidátce, pokud zrušíme frakci. Znamená to, že má lidi, které ovládá a dává jim pokyny, aby rozhodli podle jeho přání. Tomu já neříkám demokratický způsob voleb.
Nabídnu vám jinou variantu: Strana zelených se naopak semkne kolem Martina Bursíka poté, co se zbavila neřízených střel, které působily chaos a anarchii.
To jsem slyšela z úst Martina Bursíka, ale myslím si, že to je velká blamáž.
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo.