Vítězství v prvním kole, které kabinet minulý pátek ve Sněmovně oslavil, nestálo totiž na dohodě s neposlušným Hojdarem, ale na nemoci komunistického poslance Josefa Mandíka.

Kdyby prezident Klaus, ale náhodou třeba také Senát, vrátil do Sněmovny zákony z vládního reformního balíčku, bez sto jednoho hlasu se koalice neobejde. Hojdarův postoj by se proto opět mohl stát klíčovým. A tak návrh, který zazněl na ÚVV soc. dem. z úst poslance Jozefa Kubinyiho - vyzvat Hojdara k návratu do klubu, a pakliže se nevrátí, vyzvat ho k rezignaci na mandát - by neměl šanci, ani kdyby ho sám Kubinyi nakonec nestáhl.

Hojdar se bude nejméně do 25. října, kdy má zasednout krajská konference v jeho ústeckém regionu, mít jako prase v žitě. Nikdo si nedovolí říct nahlas, že vládu a svou stranu vydírá, protože co když se přece jen podaří dosáhnout návratu ztraceného syna a zajištění životně důležitého hlasu ve Sněmovně. Poslanec si je toho vědom, a i když žádný z jeho stranických kolegů ani po ÚVV není schopen vysvětlit, jaké argumenty na obranu svého vzdoru proti vládě snesl, byli ti soc. demokraté, kteří poukázali na sílu Hojdarova příkladu pro kteréhokoli dalšího rebela z vlastních řad, jednoduše umlčeni s odkazem na nezbytný pragmatismus v prekérní situaci.

Z tohoto hlediska stoupenci posledního pokusu o Hojdarovo přitáhnutí zpět do klubu mají pravdu. Ať už je jakýkoli, v této chvíli se bez něj nejen ČSSD, ale celá koalice neobejde. A soc. dem. bude muset přecházet bez povšimnutí také špiónské vášně, které Hojdar rozdmýchal podezřeními o tom, že byl sledován státní Bezpečnostní informační službou. ODS se přitom ke spekulacím o totálním sledování a zastrašování uvnitř soc. dem., které už měsíce bez důkazů šíří exzemanovská část ČSSD, připojila s vehemencí pavlačové štěkny.

Lidsky by se určitě našel nejeden poslanec soc. dem., který by Hojdarovi rád od plic pověděl, co si o jeho počínání myslí. Politicky musí držet ústa. Byl upozorněn, že strana je v nebezpečí, které lze odvrátit jen šetrným zacházením s vyděračem.

Kdoví, jestli se tato taktika vedení soc. dem. vyplatí, ale lze mít pochopení, že to Vladimír Špidla nechce vzdát, dokud ho Hojdar definitivně nepošle k zemi závěrečným direktem. Proto se předseda a premiér tvářil po sobotním ÚVV velmi opatrně a pečlivě vážil každé slovo, zatímco Hojdar odcházel téměř jako vítěz.

Má nespornou poziční výhodu. Kdyby na poslední chvíli oznámil, že této vládě odpouští a milostivě se vrací do klubu, byl by pomalu hrdinou bitvy o rozpočet. Pokud by však zůstal v opozici vůči Špidlovi a jeho kabinetu a rozpočet nenechal projít, měl by před sebou několik variant dalšího postupu.

Pád vlády by bezesporu přivodil změny v čele ČSSD a není jisté, jestli by Hojdarovi - a novému vedení - nestačilo, že Špidla už není ve funkcích. Ale i kdyby se vzpurný poslanec nedohodl ani s novým stranickým šéfem, mohl by z politiky odejít.

Jen by nějaký čas musel zápolit se zvykem zapisovat si espézetky.

PRÁVO 29. září