Špidlův tým má přitom oproti době na počátku svého vládnutí o rekordních 45 procent méně sympatizantů. V očích lidí se tak ocitá těsně nad propastí politické krize, do níž v roce 1997 spadl premiér Václav Klaus a od dva roky později i Miloš Zeman. Jejich kabinetům v nejtěžších dobách věřilo jen 17 procent.

"V současnosti lze také hovořit o období rozčarování. Kdybychom chtěli mluvit o krizi, tak bychom hovořili spíš o krizi vedení v tom, že lidé mají pocit, že jejich zájmy jsou neadekvátně reprezentovány," vysvětluje ředitel STEM Jan Hartl, podle nějž se lidé s politickými stranami neztotožňují a nemají alternativu. "Společnost se určitě neradikalizuje, spíše je taková rozpačitá, dezorientovaná a mírně rozčarovaná."

Špidla: propad je logický

Jak premiér Vladimír Špidla, tak i vicepremiér Petr Mareš se shodli na tom, že hlavní příčinou takového propadu popularity vlády je nástup do reformy veřejných financí. "Je to velmi logická situace, nastoupili jsme do reformy, která není sledována s velkými sympatiemi, takže na tom není nic pozoruhodného," řekl Právu Špidla. Také Mareše tento vývoj nezaskočil: "Neznám vládu, jejíž preference by po zavedení takových úsporných opatření stouply," odpověděl Právu vicepremiér.

Možným vysvětlením však také je, že se vládním politikům nepodařilo občany o reformě veřejných financí přesvědčit, jestliže je napadaná i z řad vládních zákonodárců, ať už jde o Josefa Hojdara (ČSSD) či některé unionisty. Navíc se zjevně část voličů soc. dem. z roku 2002 cítí být podvedena volebními sliby, což zřejmě platí i o někdejších příznivcích US.

"Já bych řekl, že největší nebezpečí pro naši společnost je, že veřejnost, která je stále do značné míry politizovaná, zajímá se o veřejné dění, začne být jaksi rozpačitá z toho, že nikde nevidí nějaké řešení. Kdyby dlouhodobě nepřicházelo, tak zřejmě logickým krokem by bylo, že značná část lidí bude rezignovat na veřejné dění a rozdělí se na my a oni. Oni ať si vládnou, a my se staráme sami o sebe," soudí Hartl. Lidé by se pak podle něj zřekli kontroly politického procesu.

Šéf ODS Mirek Topolánek k výsledku výzkumu poznamenal: "Mě to nepřekvapuje, protože vládnutí této vlády se nelíbí nejenom voličům a příznivcům naší strany, ale je tak hodnocena obecně. Proto také probíhá diskuse o důvěře vládě," řekl Právu.

Premiér částečně nachází pochopení

Specifické je při hodnocení vlády postavení premiéra Vladimíra Špidly. Zatímco s kabinetem je spokojeno 27 procent, premiéra kladně hodnotí 32 procent, což je navíc o bod víc oproti dubnu. "Propad Vladimíra Špidly nesleduje propad vlády.

Souvisí to i s tím, že začala veřejnosti vnímat problematiku menšinových nebo těsně většinových vlád a zjišťuje, že to není vůbec tak snadné, že je potřeba lavírovat ve velmi náročném politickém terénu a hledat řadu kompromisů, které třeba nejsou příliš líbivé," zdůvodnil Hartl. Špidla má podle něj navíc u lidí relativně dobrý morální kredit.

Podle dalších údajů však premiér nemá moc důvodů k radosti. Zatímco v září 2002 jej chválilo celých 95 procent příznivců ČSSD, nyní je to 68 procent. Přesně stejné procento sympatizantů soc. dem. má důvěru i v jeho vládu. Ještě hůře na tom jsou lidovci.

Současné vládě věří jen menšina z nich (45 %). Kvůli mizivému počtu současných potenciálních voličů US, agentura jejich přízeň vládě neměřila. Mezi komunistickými příznivci má pro kabinet pochopení 22 procent, u ODS pak jen 17 procent.