Na druhou stranu její současná argumentace, která je mimo jiné opřena o tvrdou kritiku reformy veřejných financí, mi připadá jako z jiného světa. Ptám se, proč kritický stav státní kasy řešíme až dnes? Proč jsme ho neřešili již dříve? Copak tento problém nikdo předtím neviděl? Naopak! Již nedlouho po podpisu opoziční smlouvy jsme všichni viděli, že vývoj našich financí je mimořádně špatný. Věděla to i ODS. Tehdy také lidovci a unionisté chtěli, aby vláda Miloše Zemana odstoupila, protože již bylo jasné, že k žádné reformě nedojde. Vytvořili jsme potřebné podpisové archy. Bezvýsledně.

ODS raději vládu u moci udržela. Výměnou za teplá místečka v nejrůznějších dozorčích radách a fondech (mnohá si drží dodnes). Miloš Zeman byl hýčkán a nebylo moci, která by jeho vládu donutila konat. Připomínám, že v té době mohla mít opozice ve Sněmovně většinu. Jejich krok by nebyl pouhým hlasitým gestem bez výsledku.

Tehdy jsme slyšeli, že si ODS nikdy nedělala "iluze, že to bude dobrá vláda, ale ukazuje se, že je to ještě daleko horší vláda, než si kdokoli dokázal představit". Když pak ODS Zemanovu vládu zachránila, předseda poslaneckého klubu ODS se zmohl pouze na nepravdivý argument, že "žádná jiná vláda stejně nemůže vzniknout".

Co vedlo tehdy ODS k podpoře Miloše Zemana? Byl to opticky upravený rozpočet se skrytými dluhy? Byly to vlivné posty? Byla to tedy hloupost rádoby opoziční strany ODS, která neviděla důsledky svého jednání, nebo její nezodpovědnost, která nás dovedla do dnešní situace? Spoléhá ODS, že paměť národa je tak krátká? Není.

Pamatujeme si to všichni. A právě v této optice současný krok ODS vzbuzuje spíše úsměv nežli obavu. Jedno je již dnes jasné. Kvůli opoziční smlouvě, kvůli kšeftaření se státem a hazardování s důvěrou občanů teď řešíme s našimi financemi mnohem větším problém.