Mimo jiné totiž ukázala na problém „špiónských“ manželství vzdáleně připomínajících hlavní postavy z filmu Pán a paní Smithovi, kdy jeden z páru pracuje v rozvědce, zatímco druhý působí u kontrarozvědky.

Manželka doplatila na obvinění manžela

Podle zjištění Práva tak musela koncem loňského roku odejít z Bezpečnostní informační služby (BIS), tedy civilní kontrašpionáže, manželka stíhaného bývalého vysoce postaveného důstojníka rozvědky Karla Bakeše. Právě ten měl podle obvinění založeném na informacích od BIS citlivá DVD se záznamem schůzky převzít od policisty a předat je dál.

„Bakešova manželka měla na BIS kvůli té kauze problémy už od jejího vypuknutí. Vyvrcholilo to na podzim, kdy jí bylo naznačeno, že v souvislosti se stíháním manžela přijde o bezpečnostní prověrku. Nakonec tedy odešla na vlastní žádost,“ řekl Právu dobře informovaný zdroj ze zpravodajských kruhů.

Mluvčí BIS Jan Šubert se k tomu nechtěl vyjadřovat. „Zásadně nekomentujeme, kdo pro nás pracuje, nebo kdo pro nás pracoval,“ konstatoval mluvčí kontrarozvědky. Zároveň upozornil, že v případě „zpravodajských“ manželství jsou oba partneři vázáni mlčenlivostí a o své práci spolu mluvit nesmějí.

Manželství agentů zákonům neodporuje

S tím souhlasí i mluvčí rozvědky, tedy Útvaru pro zahraniční styky a informace, Bohumil Šrajer. Podobné případy, kdy každý z manželů nebo jiných rodinných příslušníků pracuje v jiné tajné službě, podle něj nejsou časté, ale občas se stávají.

„Pokud taková situace nastane, děje se tak vždy s vědomím odpovědných funkcionářů daných služeb,“ řekl k tomu Šrajer.

Bývalý šéf vojenského zpravodajství a bezpečnostní expert Andor Šándor ovšem tento stav kritizuje. „Žádným zákonům to neodporuje, ale měla by platit určitá nepsaná pravidla, podle kterých by se to dělat nemělo,“ uvedl Šándor.

V Izraeli jsou svazky špiónů vítané

Jinde ve světě je však taková praxe naopak vítaná. Jak Právu potvrdili odborníci, například jedny z nejlépe hodnocených tajných služeb na světě, izraelský Mosad a Shin bet, manžele nabírají záměrně.

Šándorovi se ale nelíbí ani to, když člověk přechází z jedné tajné služby do druhé, v českém prostředí většinou z BIS do rozvědky.

Takových přechodů je přitom v naší zpravodajské komunitě více, podobný kariérní postup mají za sebou například oba poslední ředitelé rozvědky, tedy v roce 2006 odvolaný Karel Randák i jeho předchůdce František Bublan.

Přetahování lidí vyvolává problémy

Právě určité přetahování schopných lidí „konkurenční“ tajnou službou je přitom jedním z důvodů napjatých vztahů mezi BIS a rozvědkou.

Šrajer ovšem v této souvislosti poznamenal, že kariéra na BIS rozhodně není automatickou vstupenkou do služeb rozvědky: „Člověk, který má za sebou vynikající kariéru v kontrašpionáži, může a nemusí být stejně úspěšný ve vnější zpravodajské službě. Špionáž a kontrašpionáž jsou dva výrazně odlišné světy. Je to jako v medicíně: kardiolog a praktický lékař jsou sice oba lékaři, od každého se ale čeká něco jiného.“