Poslanec Hojdar to ostatně naznačil veřejně. Neobvinil sice přímo premiéra, ale vyjádřil přesvědčení, že ho špehovaly státní zpravodajské služby, což je v konečném důsledku prašť jako uhoď.

Jak se mají taková tvrzení hodnotit? Na jedné straně provází premiéra pověst čestného, vizionářského, neúplatného muže. Takový politik by neměl používat nečistých metod, které vždy převládnou, když se do hry vtáhnou tajné služby.

Na straně druhé by měli být i poslanci slušní a pravdomluvní. Jestliže něco šíří mezi novináři s jasným cílem, aby v médiích a následně v hlavách lidí zakotvila představa o pavoukovi Špidlovi ve středu zpravodajské pavučiny, do níž loví politické protivníky, pak mohou mít jistý kredit, ale svá obvinění by přesto měli prokázat.

Jenže právě nemožnost sehnat přesvědčivá fakta je hlavní zbraní v arzenálu těch, kteří chtějí představu špionomana Špidly učinit axiomem, tedy poučkou, která se považuje za pravdivou bez důkazů. Ve světě různých Olov by mohl dostat krycí název Špi-špi - Špidlova špionomanie. Nikdo kromě přímých účastníků nemůže totiž vědět, jak to chodí uvnitř zpravodajských služeb. A ani přímo u zdroje, jak říkají experti, nemůže si být nikdo jist, zda nejde o rafinovanou hru s cílem podstrčit důvěryhodně vyhlížející dezinformaci.

Když chce laik pochopit, co se skrývá za zvěstmi o údajné premiérově zálibě ve sledování a zastrašování, dospěje k poznání, že se přesně nedozví zhola nic. Může se však alespoň pokusit o rozšifrování. Poněkud poučenější laik, kterým je často v podobných situacích novinář, si například všimne, že k němu jako k osobě schopné dostat to či ono tvrzení do novin se sbíhají informace od stejných zdrojů a se stejným rukopisem.

Příklad: Již v průběhu zasedání předsednictva ČSSD přiletí éterem senzační zpráva, že Špidla vyhrožuje odpůrcům reformy veřejných financí vyloučením ze strany. Jindy je to ještě výživnější: prý premiér zastrašuje odbojné poslance, že jejich děti se nedostanou na školy. Další důkazy už nejsou.

Pak vyjde najevo, že premiér měl říct, že ten sociální demokrat, který nepodpoří reformu, poškodí stranu na deset let a sám se z ní vyloučí. O vyhrožování dětem již nikdy nic dalšího nezazní. Zato se vynoří jiný text, a to i v bulvárních novinách: Špidla údajně má dvě milenky. Opět bez důkazů - ale intimní život jistěže patří spolu se světem zpravodajců k těm sférám, kde se nic pořádně prokázat nedá, a přitom je každý detail velmi citlivý.

K jednoznačnému závěru se prostě nedoberete. Můžete jen uvažovat. Premiér přiznává, že na jeho stůl se dostávají informace o utajené stránce politiky a ekonomiky včetně jmen lidí, kteří v podezřelých kauzách mohou figurovat. Ale tuto možnost má každý předseda vlády a z vysokých ústavních činitelů nejenom on sám.

Co máme na druhé misce vah? Existenci lidí v politice i v ekonomice, pro které je Špidla v čele vlády otravnou překážkou. Agentury, které se specializují na vyrábění jak pozitivních, tak negativních informací pro své klienty či proti těm, na něž tito klienti ukážou jako na objekty určené k likvidaci. A taky unikátní možnost, jak Špidlu odstranit poměrně snadno a rychle. Sám spojil svůj politický osud s reformou a státním rozpočtem na příští rok.

Neověřené zprávy, které přicházejí jako důvěryhodná sdělení, jsou podobné mailům obsahujícím virus. Tváří se jako běžná elektronická pošta včetně bezpečné adresy odesílatele. Otevřít, neotevřít? Riziko je na příjemci. Jako u axiomu Špi-špi.

PRÁVO 23. září