Operací bylo potřeba několik. „Hledali jsme lékaře, kteří by byli ochotní tento zákrok provést. Projeli jsme celé Slovensko a velkou část České republiky, ptali jsme i v rakouských zdravotnických zařízeních. Jediný, kdo řekl, že nám pomůže, byl právě primář Zálešák,“ uvedla maminka malé pacientky Stanislava Svrčková.

V pondělí s manželem Reném přijeli znovu do olomoucké nemocnice. Už ale nikoliv na operaci, ale aby společně s lékaři úspěšný zákrok veřejně představili. „Šlo o komplikovaný případ, dívka měla postiženou centrální část obličeje, nos, čelo, víčka, obočí, tváře a spánky.

Takovou operaci jsem dělal poprvé, protože běžně se expandéry používají jednorázově u rozsáhlých jizev a znamének, které nelze odstranit prostým chirurgickým vyříznutím a sešitím kůže. Navíc v tak složité oblasti nelze problém vyřešit jedinou expanzí,“ řekl primář oddělení plastické chirurgie Bohumil Zálešák.

Dívka podstoupila 12 operací

K vypěstování nové kůže použili olomoučtí lékaři metodu opakované expanze. Tzv. expandéry, což jsou balónky implantované pod okolní nepostiženou kůži, postupně naplňovali speciálním roztokem, aby se kůže natáhla. Nakonec musela malá Renée podstoupit dvanáct operací v narkóze. Dívenka má zatím odstraněno 98 procent znaménka, asi za pět let ji čeká ještě úprava obočí a horního víčka.

Pětiletá Renée (vlevo) se svou sestrou a rodiči.Pětiletá Renée (vlevo) se svou sestrou a rodiči.foto: Právo/Bedřich Novotný

„Pokud bychom stav řešili pomocí kožních štěpů, transplantovaná kůže by měla odlišnou strukturu, elasticitu a zejména barvu. Obrazně řečeno, štěp by působil dojmem nevzhledné záplaty, která by nikdy neušla pozornosti okolí,“ vysvětlil primář.

Tatínek: děti se jí smály

Malá Renée se narodila jako dvojče, její sestra Jessica problémy s mateřským znaménkem neměla. Lékaři tehdy rodičům řekli, že plastická operace přichází v úvahu až někdy mezi 12. a 15. rokem věku dítěte. „To bylo nepředstavitelné. Jak by zvládala školku, školu, pubertu. Lidé umějí být krutí. Už odmalička se nám stávalo, že si s ní děti nechtěly hrát, smály se jí. Plakala a nechtěla pak ani chodit ven,” poznamenal tatínek děvčátka.

Rodiče ale náhodou viděli podobnou metodu v televizním dokumentu z kliniky v americkém Chicagu. To je inspirovalo k hledání pomoci za slovenskými hranicemi. Nakonec nemuseli ani jezdit daleko. V září roku 2006 přijeli poprvé do Olomouce.

Snímek Reneé Svrčkové, jak vypadala před operacíSnímek Reneé Svrčkové, jak vypadala před operací. Foto: Fakultní nemocnice Olomouc

Skoro rok trvaly přípravy na léčbu. Loni v létě se uskutečnila první operace, poslední byla letos v listopadu. Dcerce museli vysvětlovat, proč s voperovanými expandéry nemůže skákat, sáňkovat a dělat vše, co její sestra a ostatní děti mohou. „Holky jsou obě dost živé. Reňuška se mě často ptala, proč nechci, aby si hrála,” popsala dívčina maminka.

Další velkou překážku musela rodina překonat kvůli k tomu, že takovou operaci v zahraničí slovenské zdravotní pojišťovny nehradí. Potřebných 300 tisíc korun jí ale pomohla shromáždit veřejná sbírka. „Tak náročná operace by stála na západ od našich hranic milióny korun,“ podotkl Zálešák. Olomoučtí plastičtí chirurgové nyní podobným způsobem řeší rozsáhlé mateřské znaménko v obličeji také u sedmileté Nely z Rakovníka.