Pane první místopředsedo ODS, myslíte, že zdolání nejvyšší mety ve straně pro vás bude těžší než himálajská osmitisícovka?
Možná vás překvapím: o mužích, zvláště v politice, se soudí, že chtějí či musí vyšplhat až na ten nejvyšší pomyslný vrchol. Já se přiznám, že navzdory tomu, co o mně píší média, to tak neberu. Pro mě je daleko větší motivací fakt, před kterým se nelze schovat, totiž že nám voliči dvakrát vystavili červenou kartu, řekli nám, že jsme pro ně arogantní nabubřelá strana, že nám nevěří. A to chci změnit. Pro mě není hlavní dotknout se té pomyslné nejvyšší mety, ale prostě a jednoduše obava o budoucnost ODS. Mám strach, že pokud nic nezměníme, voliči už nám neuvěří. Nevěřím, že s Mirkem Topolánkem můžeme vyhrát další volby. To je moje motivace.

Do kongresu zbývají už jen hodiny, jak tipujete svoje šance?
Kdybych šance poměřoval podporou oblastních nebo regionálních sněmů, tak bych musel své, nebo naše šance hodnotit jako poměrně nízké. Za mnou stojí Praha, významná část středních Čech, potom některé další regiony. Ale je evidentní, že Mirek Topolánek má na své straně téměř celou Moravu a také některé další české regiony.

Čím to?
Mirek Topolánek může slibovat a rozdávat z pozice předsedy vlády, já už méně. Ale je třeba si uvědomit, že předsedu ODS volí delegáti kongresu. Ti reprezentují své postoje a názory a jsem přesvědčen, že reálná šance tady je. Pokud bych o tom nebyl přesvědčen, pak bych neměl motivaci o tuto pozici usilovat. V životě jsem se naučil bojovat do posledního okamžiku. Ale není tajemstvím, že v tuto chvíli za delší konec provazu tahá Mirek Topolánek.

Zdá se, že vás již mnozí odepsali, a to včetně Petra Bendla, který patřil po krajských volbách k vašim nejbližším spojencům a nejhlasitěji volal po odchodu Topolánka. Jaké máte vysvětlení pro to, že vám teď ukazuje záda?
Postoj Petra Bendla mě trochu překvapil, trochu zklamal. Ale částečně mu i rozumím. Já bych se přesto na jeho místě choval jinak. Žijeme v politické realitě. Tu odměřují šance či pravděpodobnost úspěchu a většina lidí v politice chce oblékat dres vítězné strany. Když jsem se rozhodl kandidovat, deklaroval jsem, že nejde o souboj Topolánek versus Bém, ale o střet dvou odlišných ideových koncepcí, o odlišný pohled na politiku a její priority, o odlišný styl vládnutí. Běžíme běh nikoli na krátkou trať, ale středně dlouhou, možná velmi dlouhou trať. Kongresový souboj vnímám jako dílčí bitvu a konečný výsledek nebude definován pouze předsednickým kláním, ale především schopností ODS předložit veřejnosti slušnou pravicovou nabídku, která má šanci uspět ve volbách v roce 2010.

Spoléháte stále na Bendlovu podporu?
Petr Bendl v tuto chvíli hraje především sám za sebe a já jej považuji za kvalitního, pro ODS významného politika.

Takže on má vaši podporu na místopředsednické křeslo, zatímco vy si tou jeho nejste jist?
Pražský region zasedne ve čtvrtek a Petr Bendl dostal řadu nominací z oblastních sdružení, včetně toho, který reprezentuji. Proto ho budu podporovat přinejmenším na místopředsedu. Očekávám, že Petr Bendl a významná část Středočechů podpoří mě. V politice ale nemáme nikdy jistotu v ničem. Jsem přesvědčen, že Petr Bendl ví, že pokud se ODS nezmění, tak nevyhraje. Koneckonců byl to on, kdo jako první po katastrofálně prohraných volbách přišel a řekl: musíme se změnit. Byl to on, kdo řekl, že pokud to nezvedne Pavel, tak to zvedne Petr. Svým způsobem to byl i on, který mě motivoval ke zvednutí hozené rukavice.

Když neuspějete na metu nejvyšší, budete se ucházet o místopředsedu?
Určitě ne. Jsem přesvědčen, že do dobře fungující strany, demokratické společnosti patří názorová pluralita, diskuse, svobodná soutěž. Ale s vědomím, v jak složité situaci se nacházíme, jak velká je nestabilita současné vlády, jak složitě hledá podporu i pro prosté schválení programu sněmovní schůze a že to bude stále horší, tak jsem přesvědčen, že není na místě, aby se střet dvou základních koncepcí dál odehrával na půdě nejužšího vedení.

Stanete se v případě prohry loajálním členem strany, který přestane – řečeno po topolánkovsku – okopávat předsedovi kotníky? Anebo radši odejdete ze strany?
Byl jsem vždy loajálním členem ODS. Pokud jde o okopávání kotníků, pak to ukazuje strašné nepochopení toho, co politika je. Pokud je svobodná diskuse nazývána okopáváním kotníků, pak se stáváme dogmatickou, autoritářskou stranou. A bohužel jeden z velkých problémů, který nyní ODS prožívá, je, že v ní nefunguje svobodná diskuse, že se o zásadních krocích dozvídáme tak, že je udělala vláda nebo že je podepsal předseda vlády.

Neztratila ODS pud sebezáchovy, když se po volebním debaklu o předsednické křeslo perou dva nejvyšší představitelé strany, kteří nesou z logiky věci největší zodpovědnost?
Ano, ODS ztratila pud sebezáchovy. Obávám se, že máte pravdu.

Včetně vás...
Včetně mě. Po volbách jsem vyzval vedení strany, aby dalo funkce k dispozici. Nikoli symbolicky. Členská základna by pak měla vygenerovat nové vedení, které by nás provedlo jakousi soutěskou smrti. Ať už k předčasným, nebo řádným volbám. Mirek Topolánek se stylizoval do role krizového manažera, zbytek vedení prohlásil, že potápějící loď se neopouští a je přece naší povinností dostát závazkům a táhnout symbolickou káru dál. V tu chvíli jsem pochopil, že vedení ODS, včetně Topolánka, není připraveno na hlubší – odpusťte to slovo – sebereflexi. Pochopil jsem, že jediné, co mohu udělat, je buď to vzdát a odejít, nebo se Topolánkovi postavit. To jsem učinil.