„Přežívám, živím se, jak se to jen dá,“ řekl Právu. Mezitím ale škola sehnala člověka, který za něj zaskakuje, a on sám už asi nikomu nechybí. „Pan školník nadále stávkuje. Asi mu to tak vyhovuje,“ komentovala lakonicky ředitelka školy Blanka Soukupová.

„Já vidím zlom alespoň v tom, že můj postup bere jako stávku, protože původně mi ještě před jejím zahájením napsala, že je nezákonná. Čekal jsem, že mi v nejhorším případě dá výpověď,“ reagoval na její slova Kučera.

Případem stávkujícího školníka se začali zabývat radní ve městě. Zvažovali, že poskytnou škole mimořádný příspěvek na mzdy, ani na radnici ale nepadlo konečné rozhodnutí.

Muž m§že částečně spoléhat na školské odbory. „Školník má naši podporu, souhlasíme s ním a odborová organizace rozhodla, že za něj za dobu stávky zaplatíme sociální a zdravotní pojištění,“ řekla Právu předsedkyně jihomoravských školských odborů Růžena Šalomonová.

Odbory čekají, jak se rozhodne vláda o zařazení pracovníků ve školství do jednotlivých mzdových kategorií. Tvrdohlavý školník ale o nějakou finanční podporu od města nestojí. „To je chyba, já jsem nechtěl, aby mě platilo zvlášť město. Mně jde o systém, aby se konečně něco udělalo s našimi platy.

Počet lidí klesá, množství práce roste

V roce 1993 bylo na naší škole deset provozních zaměstnanců, dnes je jich šest, přitom nám na práci ještě přibyla jídelna. A peníze? Škoda mluvit, reálný plat klesá,“ vysvětlil důvod své stávky školník. I když stávkuje sám, osamocený se necítí.

Zaregistroval nemálo telefonátů dalších školníků z celé republiky, kteří souhlasí s důvody protestu. Jen strach o zabezpečení rodiny jim prý brání připojit se ke stávce. Školník rozhodnutí stávkovat ohlásil v předstihu otevřeným dopisem. Uvedl, že po patnácti letech práce má plat 12 188 korun hrubého. Za poslední tři roky dostal přidáno celých 78 korun.