Americký expert zpochybňuje účinnost protiraketového štítu

Postol především zpochybnil, že by úspěšné sestřelení neovladatelného satelitu, které se odehrálo letos v lednu, dokumentovalo schopnosti systému protiraketové obrany. Satelit byl sestřelen za pomoci námořního protiraketového systému Aegis vybaveného raketami SM-3.

"To nemá nic společného s tím, jak bude systém fungovat. Ani na počátku rozvoje systému protiraketové obrany nikdo nezpochybňoval, že lze přesně zasáhnout cíle ve vesmíru, i když se to zpočátku nedařilo. Satelit se pohybuje po dobře známé dráze a nejsou na něm žádná protiopatření proti zásahu,“ řekl Novinkám Postol, který se otázkám protiraketové obrany věnuje dvacet let.

Podle něj je podstatné zasáhnout nejen raketu, ale přímo samotnou hlavici. Upozornil přitom na celou řadu problémů: "Je podstatné rozlišit, co je hlavice a co klamné objekty. A když zasáhnete raketu, ale ne hlavici, může zůstat jaderná hlavice nepoškozena. Ve válce v Zálivu v roce 1991 jsme viděli tři případy, kdy raketa byla zasažena, ale hlavice přesto dopadla na zem. Jednou byl scud zasažen hned dvakrát, a hlavice přesto dopadla na zem a explodovala."

Zdůraznil, že je velmi málo případů, kdy je po zásahu rakety zničena i hlavice. "Hlavice pro balistické rakety jsou navrženy tak, že jsou velmi odolné, aby vydržely vibrace," zdůraznil odborník.

To však nebyl jediný problém, s nímž potýkaly protiraketové jednotky za války v Zálivu. Izraelci tehdy například zasáhli mnohem méně scudů vypálených z Iráku než Američané. To je podle Postola dáno tím, že na Saúdskou Arábii byly vypalovány rakety Scud B o doletu tři sta kilometrů, ale na Izrael rakety Al-Hussein o doletu dvojnásobném.

"Iráčané přidali o 20 procent více paliva a snížili hmotnost hlavice z tuny na 300 kilogramů,“ vysvětlil Postol a dodal: "Tak získali raketu o doletu 600 kilometrů. Ta ale vystoupala do výše 45 až 50 kilometrů nad povrch Země, zatímco původní Scud B jen do výše 30 kilometrů. Ve větší výšce ale její řídící plochy ztrácely účinnost. Vzhledem k tomu, že hlavice byla lehčí, posunulo se těžiště, takže po návratu do atmosféry jejich let nebyl rovný, ale klikatil se. Patrioty jej proto nebyly schopny zasáhnout, protože nedokázaly zareagovat na změny trajektorie scudu. Balistickou střelu minuly a explodovaly 500 až 600 metrů za ní.“

To je jen jeden z problémů při likvidaci balistických střel, zdůraznil Postol, podle něhož ale nové verze Patriotů PAC 3 už mnoho problémů řeší, protože jsou lehčí, mají dokonalejší navádění a na těle věnec raketových motorů, které jim umožňují provádět okamžité manévry.

Podle Postola jde o jeden z nejúčinnějších systémů protiletadlové ochrany. "Proti ruským raketám Iskander by však měly jen velmi malou šanci,“ dodal.

Postol také zpochybňuje umístění systému proti případné hrozbě z Íránu. "Pokud by byl radar umístěn více na jih, mohl by sloužit tomu, co se říká. A jasně by se ukázalo, že není určen proti Rusku. Bylo by možné antirakety umístit do ČR a radar více na jih, aby lépe viděl, co letí z Íránu,“ řekl Novinkám Postol s tím, že plánované místo dislokace podle něj vyvolává oprávněné obavy Moskvy.

"Současná konfigurace působí jako by šlo o to vypořádat se s ruskými balistickými střelami, antirakety by jinak nebyly umístěny co nejblíže Rusku,“ uvedl Postol. Takto totiž mohou podle Postola zasáhnout ruské střely vypálené přes pól na USA.

Postol ale dodal, že to je jen spekulace, která není potvrzena a systém by musel být systém rozšířen a zmodernizován.

Postol ale nevystoupil proti samotnému systému protiraketové obrany a vyjádřil se pro další testy, i když uznává, že ani úspěšné testy nezaručují, že systém bude účinný v boji.