Trestný čin zabití se stane jakýmsi mezičlánkem mezi vraždou a ublížením na zdraví s následkem smrti. Půjde sice i nadále o trestný čin, kdy pachatel někoho úmyslně usmrtí, ale soudy vezmou v potaz okolnosti, kterého ho k tomu vedly. Především právě domácí násilí, týrání či ponižování, jež musel před svým činem dlouhou dobu podstupovat od své budoucí oběti.

Za zabití by měly soudy podle návrhu ministerstva spravedlnosti považovat i takové jednání člověka, který někoho úmyslně usmrtil v silném rozrušení, ve strachu, úleku nebo ve zmatku či v důsledku zavrženíhodného jednání toho, koho pak zabije.

Místo patnácti jen osm let

Trest za tento skutek je pak mnohem mírnější než za vraždu. Bude se pohybovat v rozmezí od tří do osmi let. Pokud by ale pachatel svým jednáním zabil dva a více lidí, těhotnou ženu či dítě do patnácti let, mohl by dostat 5 až 15 let.

"Na případ paní Velikovské by trestný čin zabití byl plně aplikovatelný. Je vhodné, aby se ta jednání, která končí úmyslnou smrtí, více diferencovala a nebyla vždy brána jen jako vražda. Každopádně je ta novinka jednoznačně pozitivní,“ míní předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman.

Také dle názoru úřadu ministra Jiřího Pospíšila (ODS) sedí na nový čin zabití případ, kdy dlouhodobě týraná žena při konfliktu vyvolaném útočníkem (partnerem) jej zabije. Stejným způsobem prý řeší takové kauzy například ve Švýcarsku, v Rakousku či v Polsku.

Experti novinku vítají

"Chybělo to tady a do trestního zákona to patří. Právní výklad je konečně více nakloněn poškozeným a týraným, kteří mají větší právo se bránit. Samozřejmě ale za zabití člověka musí nést ten druhý odpovědnost,“ komentovala návrh ředitelka sdružení na obranu týraných žen Bílý kruh bezpečí Petra Vitoušová.

Za krok dopředu považuje zavedení zabití i olomoucká vrchní státní zástupkyně Milena Hojovcová. "Je to upřesnění jednání pachatele, které dosud muselo být vždy posuzováno jako vražda, přičemž o klasickou vraždu nešlo. Soudci pak museli hledat všechny možné polehčující okolnosti, aby takovým lidem vyměřili nižší tresty,“ míní. To byl i případ Velikovské, které soud vyměřil nakonec sedm let vězení, což je trest pod hranicí sazby za vraždu.

Soudcům se tak podle ní i Rizmana rozšiřují možností, jak každý konkrétní skutek kvalifikovat. Mnohem důležitější roli tak budou v takových případech hrát soudní znalci, kteří by měli určit, zda usmrcení předcházely nějaké okolnosti, jež omlouvají pachatele.

Rizman si myslí, že za zabití lze považovat i to, když při rodinné hádce třeba kvůli opakované nevěře jednoho z partnerů ten druhý v afektu a v silném rozrušení svou drahou polovičku usmrtí.

Soudy by pak ale měly právě pomocí znalců posuzovat okolnosti vztahu těch partnerů. Zda v něm byly dlouhodobé problémy, konflikty a zda pachatel skutečně zabíjel v emocích.