Proč a kdy jste se rozhodl, že utečete z Indie, kde jste čekal na odvolací soud?

Myšlenka začala vznikat již 10. září, kdy proběhl soud, při němž Petr Švácha dostal pokutu a já jsem byl odsouzen ke třem letům vězení. Odvolal jsem se, ale už v tu dobu jsem viděl, že veškerá tíže se přesouvá na moji osobu. Proto jsem se rozhodl celou situaci vyřešit jiným způsobem. Nevěřil jsem, že by se to v Daarjeelingu, kde by se konal odvolací soud, dalo zvrátit. Od přítelkyně jsem si nechal poslat do Indie druhý pas, který jsem měl legálně, a peníze na účet, abych měl na cestu. Výběr té nejvhodnější trasy mi usnadnil pobyt v této oblasti předtím. Dobře jsem to tu znal.

Jak probíhal váš útěk?

Nejprve jsem jel čtyři hodiny džípem do místa, odkud jsem za dvě hodiny překročil zelenou hranici do Nepálu. Šel jsem pěšky, pronajal si opět džíp a z prvního velkého města jsem již jel autobusem do hlavního města Káthmándú, kde jsem na imigračním úřadě požádal o vstupní visum, použil jsem úplatek, zaplatil pokutu a přes cestovní kancelář jsem si zařídil let do Prahy.

Měl jste strach?

Samozřejmě, že jsem se bál, protože jsem nevěděl, jak to dopadne v Nepálu a také jaký bude návrat do České republiky. Dnes, z různých vyjádření ministerstva zahraničí České republiky mám pocit, že by to mohlo být dobré.

Tím, že jste opustil Indii, jste porušil soudní nařízení, že se nesmíte vzdálit z daarjeelingské oblasti. Byla vaše touha odejít větší než respektování soudu?

Několikrát jsem to probíral. Měl jsem ale informace, že pokud to u odvolacího soudu dopadne dobře, tak vzhledem k dalším svátkům, které jsou od prosince do února, bych musel zůstat v Daarjeelingu minimálně do března či dubna, něž bych obdržel pas. Kdyby to dopadlo nepříznivě, následovalo by odvolání do Kalkaty, kde bych mohl strávit další rok i dva. To jsem nehodlal trpět. Odloučen od rodiny a na základě případu, kde obžaloba byla založena na podvodu, to jsem nehodlal akceptovat, i když si myslím, že nakonec by to dobře dopadlo.

Jak chcete očistit své jméno, když jste nepočkal na pravomocný rozsudek?

Podle mne nebude velký zájem ze strany Indie v kauze pokračovat. Já osobně se ale pokusím něco udělat. Již jsem se dotazoval, jestli je možné tento případ projednat u mezinárodního soudu. Vím, že příjezdem domů nic nekončí a i já budu mít zájem na tom, aby to chvíli ještě trvalo a vyjasnilo se to.

Proč jste si nevyřídili povolení ke sběru hmyzu a tím se vyvarovali všech nepříjemností?

Je to velmi jednoduché. Když jsem byl v Indii naposledy před šesti lety, tak nebyl uveden v život tzv. zákon biodiversity, který hovoří o tom, že se nesmí nikde nic sbírat. Provinili jsme se a to je fakt. Druhá věc je ale taková, že podle tohoto zákona by nám příslušela pokuta. Celá obžaloba byla proto falešná.

Kdy jste zjistili, že něco není v pořádku?

Vše začalo v okamžiku, kdy nás odváželi z hotelu do Daarjeelingu. Prostor nasvítili světly, kolem byly zástupy lidí a oni nám sdělili, že budeme mediální hvězdy. To bylo znamení, že vědí přesně, co s námi udělají. Předtím jsme nic netušili a snažili jsme se spolupracovat.

V souvislosti s vaším jménem lesníci tvrdili a bylo to i předmětem soudního jednání, že obchodujete s hmyzem. Prodal jste někdy brouka?

Ano, někdy jsem i prodal. Na výměnných dnech. Zvěsti o mezinárodním gangu, prodávání brouků do Číny - to jsou absolutní nesmysly. Zajímavé bylo, že přímo Daarjeelingu a okolí se tyto informace vůbec neobjevovaly. Veškeré dezinformace šli od lesníků, a to do tisku mimo oblast.

Jak bude nyní probíhat váš život v Česku?

Nyní mám spoustu starostí a psychicky na tom nejsem nejlépe, i když již nejsem tak nervózní jako při příjezdu. Mám zaměstnání a budu pracovat. Nevidím důvod, proč bych měl měnit styl života. Nikdy jsem neměl tady problémy s justicí a v České republice jsem žádné zákony neporušil.