Nejde totiž o to, k čemu Knížák dospěl, on jen svým extravagantním způsobem omílá, co vymysleli jiní. Těm jde o to, která z možných interpretací našich nejčerstvějších dějin se prosadí do čítanek a do povědomí lidí, protože legendy mají schopnost ovlivňovat jednání voličů. Slyšme tedy, co Knížák říká, velmi snadno se dá dešifrovat, kam míří. Zloba, nenávist, intriky, dokonce i příklon k levičáctví (!) - to jsou prý charakteristické vlastnosti Václava Havla, ale docela nejhorší je, že si hned na začátku devadesátých let našel jasného nepřítele - Václava Klause - a vše, na čem se Klaus podílel, se pokoušel negovat, zpochybnit nebo alespoň znejistit.

 Tím logicky - a není ani třeba uvádět jeden jediný důkaz - nemohlo vzniknout nic jiného než právě marasmus. Cokoli se totiž v této zemi zlého událo, událo se proto, že Václav Havel mydlil schody Václavu Klausovi. Přeloženo do jazyka malých dětí a prosťáčků, věřících na pohádky, to zní takto: Není pravda, že Václav Havel byl hodný král a Václav Klaus zemský škůdce, nýbrž naopak je pravda, že se o dobro vlasti zasloužil zejména Václav Klaus, a býval by se byl určitě zasloužil ještě mnohem víc, kdyby mu to právě Václav Havel permanentně nekazil.

My ostatní, kteří na pohádky nevěříme, máme v živé paměti něco jiného: Václav Havel byl zpočátku až nezdravě a nekriticky obdivován, časem si pokazil reputaci zejména svými "válečnickými" výroky, Václav Klaus se zaskvěl jako vynikající reformní ministr financí, časem si pokazil pověst přátelskými vztahy s lumpy. Oba jsou jen chybující lidé. Nejde však o nás, kteří to v paměti máme a jsme schopni udržet. Jde o ty, kdo mají paměť slabší, ale zejména o ty, kdo jsou příliš mladí a nepamatují. Už jako prezidentský kandidát začal Václav Klaus prosazovat myšlenku "odpusťme si a zapomeňme".

ODS totiž potřebuje, aby se zapomnělo na Viktora Koženého a na Pepu z Hongkongu a aby voliči věděli, že vládla skvěle a že všechno zlé zavinil až sarajevský atentát a pak socani. Docela prosté, milý Watsone. Legrační je snad jen to, že se ve službách této propagandy pro davy tolik angažuje individualista Knížák - a že mu přitom ta šaškovská čepice, kterou si sám navrhl, převelice sluší.