Jak iniciativu poslance Václavka nazvat? Ťulpasovství je slovo slabé. Politická tupost a lidská surovost je výstižnější. A možná by se uživilo i slovo rozežranost. V každém případě nevkus. Malá domů do poslaneckých kapes hraje se totiž několik desítek hodin před odborářskou demonstrací proti finanční reformě a několik dní před jejím schvalováním ve Sněmovně. Hlavičky otevřené poslanecké, ale rozumu co by naplival.

Možná by měl ing. Václavek a poslanci z rozpočtového výboru předstoupit před odborářské demonstranty a vysvětlit to těm nechápavcům po lopatě: Reforma vám sice za rok nějakou tu tisícovku z kapes vytáhne, my si však patnáct stovek měsíčně do kapes chceme včas zastrčit, abyste je mohli využívat prostřednictvím svých volených zástupců. Patnáct stokorun není bůhví jaká suma. Jenže takové zvýšení platů by se netýkalo jen poslanců, ale i senátorů, ministrů, soudců, dohromady tří tisíců lidí. A to už jde o stamilióny.

Pokud by poslanci nápad kolegy Václavka definitivně schválili, musel by ministr financí ty stamilióny někomu a někde vzít. Tak jako musel najít půl miliardy, protože bez čtrnáctého platu se čeští soudci cítili ohrožení ve své nezávislosti. (A co takhle případně plat patnáctý? Cítili by se ještě nezávislejší?). Možná, že poslanec Václavek špatně pochopil ducha sociálně demokratické strany. Je v něm cosi o solidaritě. Možná to však špatně chápu já, když si myslím, že je nemravné ládovat si vlastní prkenici v situaci, kdy je třeba "těm dole" z prkenice peníze vytáhnout.

Pokud si poslanci, především koaličních stran, nezachovají chladnou hlavu a návrh ing. Václavka bude schválen, bude to mít dva důsledky. Nikdo neuvěří, že reforma je nutná, protože se musí šetřit každý státní groš. A bude sílit podezření, že zde žijí národy dva: národ politické elity se zduřelým sebevědomím (doživotní imunita, majáčky, peníze, "tvrdíkovské" trafiky atd.) a národ, který má vymoženosti dvě: jednou za čtyři roky hodit do urny hlas a pak mlčky naslouchat mlaskání.

PRÁVO 12. září 2003