Článek
Osmatřicetiletá neslyšící matka na strašný zážitek do konce života nezapomene. "Policisté mi dceru doslova vyrvali z náruče. Říkala jsem jim, ať mě raději zastřelí, než aby mou holčičku manžel odvezl. Také dcera křičela, že chce umřít,“ popisuje drama.
Po hrůzostrašné noci, kdy neměla o dcerce žádné zprávy, s ní telefonicky hovořila až ve čtvrtek odpoledne. "Říkala, že nechce zůstat u táty. Prosila, ať si pro ni přijedu, že chce zpátky domů,“ říká zlomeným hlasem nešťastná matka.
Strkal dceři jazyk do úst. Normální, míní italské úřady
Neslyšící Gabriela se s podobně zdravotně postiženým manželem Marcem poznala před sedmnácti lety v Kanadě na lyžařských závodech pro handicapované sportovce. Vyústěním jejich vztahu bylo v roce 1998 narození dcery, společně se usadili v italském městečku Feltre. Idylický rodinný život začal po čase troskotat. Pro Gabrielu a její dceru nastaly krušné časy.
Otec totiž začal dceru obtěžovat. "Dcerka se mi svěřila, že jí táta při líbání strká jazyk do pusy. Jindy ji osahával a poté se ve vedlejším pokoji uspokojoval,“ dává příklady matka.
Zároveň jí prý rodina manžela začala leccos vytýkat a zakazovat. "Nesměla jsem na dceru česky mluvit, učit ji naše zvyky. Všechno české bylo pro ně špatné,“ vzpomíná Gabriela.
Se žádostí o pomoc se obrátila na italské úřady. U těch však pochopení nenašla. "Říkali mi, že takové nevhodné chování otce k dcerám je v Itálii vlastně normální a že je prý tak připravují na život,“ uvedla Gabriela, která už dál takhle žít nechtěla, a proto požádala o soudní rozdělení manželů, které v Itálii předchází rozvodu.
Pro soud byl víc názor faráře než odborný posudek
Před rokem pak Gabriela učinila rozhodující krok, z každoroční dovolené v Čechách se tentokrát do Itálie nevrátila. "Dcera tady začala chodit do školy a našla si kamarády. Bylo na ní poznat, jak obrovský psychický kámen z ní spadl, když nebyl na blízku její otec,“ říká Gabriela.
Temperamentní Ital však začal o svou dceru bojovat. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. O vydání dívky otci rozhodl v dubnu litoměřický soud navzdory tomu, že psychologické posudky dávaly za pravdu matce a její dcerce. Soudkyně údajně dala na dobrozdání jistého italského faráře, že Marco Fontanive je vzorný otec a naopak nepřihlédla ke stanovisku sociálního odboru radnice v Roudnici nad Labem.
"Sociální pracovníci od počátku nesouhlasili s návratem nezletilé dívky do země původu a poukazovali na to, aby soud při rozhodování přihlédl k názoru a přání nezletilé zůstat v ČR s tím, že její názor byl dlouhodobý a stabilní. Zdůrazňovali rovněž, že dívka je dostatečně vyspělá na to, aby posoudila význam svého rozhodnutí,“ řekl Právu mluvčí radnice Vlastimil Sýkora.
Policisté popírají surový postup
Paní Gabriela je přístupem českých úřadů šokována. Nejvíce ji prý zasáhla slova Lenky Pavlové, ředitelky Mezinárodního úřadu pro ochranu práv dětí.
"Řekla mi, že mám dceru vrátit otci a přestřihnout pupeční šňůru. Nechápu, jak to mohla říci,“ kroutí hlavou matka, kterou zarazila nesmlouvavost policistů, když jí odebírali dceru. "Nenechali mě s dcerou vůbec rozloučit, dát jí pusu... Smáli se mi, byli zlí a když jsem se po dcerce natahovala, tak mi surově zkroutili ruku a stlačili mě k zemi. Poté mi dokonce nasadili pouta jako nějakému zločinci. Bylo to strašně ponižující,“ praví Gabriela, které se při policejním tvrdém zákroku navíc pochroumalo naslouchátko, takže nic neslyšela.
Mluvčí litoměřické policie Alena Romová Právu potvrdila, že policisté u případu asistovali. O údajné brutalitě mužů zákona nic neví. "Došlo ke konfliktu, který byl na místě vyřešen jako přestupek,“ uvedla.
Matka neví, kdy dceru uvidí
Zoufalá matka neví, co bude dál. S nadějí vyhlíží příští čtvrtek, kdy by odvolací soud v Ústí nad Labem mohl verdikt litoměřického soudu změnit. I kdyby tak učinil, není vůbec jisté, že dceru v dohledné době uvidí. Manželova rodina prý uplatňuje mafiánské praktiky. "Mají kontakty na všech možných úřadech, jejich vliv je obrovský,“ konstatuje.
Ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková, která je s případem seznámena, postup českých úřadů kritizuje. Podle ní existují dva znalecké posudky, které říkají, že návrat do Itálie dívce způsobí trauma. Také prý potvrzují dívčina slova o tom, jak jí otec obtěžoval.
Za těchto okolností se podle Vodičkové úřady nemusely řídit Haagskou úmluvou a dívku vrátit otci, ale měly přihlédnout k přání dívky, které je více než deset let a je velmi inteligentní. Podle ní ale takto v Česku na rozdíl od jiných evropských zemí úřady nepostupují.